5.3) Rákosníčci Kraje Vysočina (Václav Křivan, 24 str., PDF ke stažení)
![Kozlíček sosnový (<i>Monochamus galloprovincialis</i>), údolí Jihlavy [TR]](/uploads/images/b4/b43d53fce50fa5a277b9ef774d2d146ab40672c8.jpeg)
Václav Křivan (2017)
1.2) Úvod
1.3) Přírodní poměry
1.4) Materiál a metodika
1.4.1) Zkratky a vysvětlivky
1.5) Výsledky
1.5.1) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle českých jmen
1.5.2) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen
1.5.3) Významné lokality střevlíkovitých na Vysočině
1.6) Závěr
1.7) Literatura
Střevlíkovití brouci tvoří významnou složky fauny brouků téměř ve všech typech prostředí v naší krajině. Pro svou estetickou hodnotu, dostatek poznatků o jejich životě a literatury k určování patří k nejatraktivnějším a nejlépe prozkoumaným čeledím brouků u nás i v okolních zemích. Poznatky o výskytu a biologii střevlíků se také významně promítají do ochrany přírody. Tato skupina je tradičně využívána k bioindikačním účelům, zejména k hodnocení zachovalosti biotopů nebo sledování stavu a změn prostředí. Výhodou je poměrně těsná vazba řady druhů na konkrétní typy stanovišť, vlhkost či zastínění. Díky dobrému stavu poznání fauny téměř ve všech územích ČR je využití střevlíků, jako modelové skupiny převážně epigeických predátorů, často využíváno při biologických hodnoceních a posuzování vlivu staveb na životní prostředí.
Území Českomoravské vrchoviny patří dosud spíše k méně prozkoumaným územím. Přestože se zde vyskytují nejrůznější typy prostředí od podhorských lesů, rašelinišť a mokřadů až po stepi a světlomilné lesy, nebylo tyto území nikdy entomology příliš podrobně zkoumáno. Komplexní poznatky o fauně téměř všech skupin brouků úplně chybí. Shrnutí dosavadních poznatků, nálezového materiálu a cílené průzkumy vybraných druhů či typů stanovišť bylo hlavním cílem této části projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny.
Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší hora Javořice (836,5 m). Druhé nejvyšší místo je vrchol Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších.
V Kraji Vysočina se nachází rozvodí moří. Severozápadní polovina kraje patří k úmoří Severního moře (v kraji např. řeka Sázava), jihovýchodní polovina patří k úmoří Černého moře (např. řeky Svratka a Jihlava).
Z hlediska střevlíků je území Českomoravské vrchoviny průnikovým územím, kde se díky přírodním poměrům a geografické poloze setkávají různé zoogeografické prvky i ekologické skupiny. Nejvyšší polohy s rozsáhlými lesy a rašeliništi se blíží svou faunou horským oblastem. Naopak jihovýchod regionu s častými říčními kaňonovitými údolími a rozsáhlou bezlesou krajinou nabízí vhodná stanoviště teplomilným stepním či lesostepním druhů. Mokřady ve všech oblastech a podobách pak hostí pestrou faunu hygrofilních střevlíků, která je díky mísení chladnomilných a teplomilných prvků často velmi bohatá a co do druhového složení unikátní.
V minulosti bohužel došlo k rozsáhlým změnám prostředí jak v lesních, tak především v nelesních biotopech. Tyto změny do značné míry pozměnily podmínky pro život střevlíků a měly za následek značnou proměnu zdejší fauny. V lesních ekosystémech převládly hospodářské lesy s převahou jehličnanů a díky tomu silně ustoupila typická fauna středoevropských listnatých lesů. Snad nejvíce jsou postiženy lesy vyšších poloh, naopak poměrně rozsáhlé oblasti zejména v říčních údolích tvoří dodnes přírodě blízká a velmi pestrá lesní společenstva. V bezlesé krajině se výrazně proměnila dřívější jemná mozaika zemědělské krajiny tvořené typickými vlhkými loukami, drobnými políčky a pastvinami na obtížně obhospodařovatelných suchých či kamenitých místech. Právě tento typ krajiny hostil zřejmě nejpestřejší společenstva střevlíků. V důsledku rychlých změn v zemědělství došlo k výrazné proměně této krajiny na rozsáhlé lány polí. Se zánikem tradiční pastvy zanikly i pastviny v okolí vesnic či měst a plošné meliorace zničily velkou část vlhkých luk a mokřadů. V důsledku těchto změn došlo k proměně společenstev střevlíkovitých brouků a k vymizení nebo výraznému úbytku řady druhů.
Cílem projektu bylo shromáždit dostupné údaje o střevlících na území Kraje Vysočina. Zdroje dat byly tvořeny údaji publikovanými v literatuře, dále sbírkovým materiálem muzeí a soukromých sběratelů, údaji obsaženými v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) a vlastními sběry zpracovatelů projektu z území kraje z minulých období i v průběhu trvání projektu.
Literární údaje:
Nejvýznamnějším zdrojem publikovaných dat z území kraje je práce Střevlíkovití brouci České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána (Skoupý 2004), další dílčí údaje byly publikovány v rámci prací shrnující zajímavé nálezy střevlíků z území ČR pocházející z odbobí od roku 1997 (Veselý et al. 2002, Farkač 2005, Křivan et Stejskal 2009).
Excerpce databáze NDOP:
Podstatná část dat byla získána excerpcí databáze NDOP, kde jsou obsaženy zejména nepublikované výsledky inventarizačních průzkumů MZCHÚ a EVL a také terénní pozorování některých snadno určitelných druhů.
Revize sbírkového materiálu:
Revize sbírkového materiálu muzeí a soukromých sběratelů proběhla v regionálních muzejních sbírkách a u několika regionálních sběratelů. Další zdroje v muzeích mimo region, zejména velké sbírky Národního muzea v Praze a Moravského zemského muzea v Brně nebylo možné vzhledem jejich obrovskému rozsahu revidovat.
Vlastní průzkumy zpracovatelů projektu:
Víc než polovina zjištěných údajů o střevlících z území kraje byla získána vlastní činností zpracovatelů projektu. Jedná se jednak o data získaná v minulých obdobích při realizaci inventarizačních průzkumů řady lokalit nebo sběratelské činnosti. V období trvání projektu v letech 2014 – 2016 byly průzkumy zaměřeny na některé významné druhy, typy stanovišť nebo nedostatečně probádané oblasti kraje.
Zpracování dat:
Veškeré získané údaje byly zapisovány do nálezové databáze a následně zpracovány do podoby mapových výstupů k vybraným druhům. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996).
AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
EVL – evropsky významná lokalita
CHKO – chráněná krajinná oblast
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
NDOP – Nálezová databáze ochrany přírody AOPK
NP – národní park
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
PP – přírodní památka
PR – přírodní rezervace
Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al. 2005). V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů. Z toho 4800 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, z toho 2748 záznamů bylo získáno v letech 2014 – 2016 v průběhu realizace projektu.
Komentáře k přehledu druhů obsahují základní charakteristiku bionomie a rozšíření na území České republiky. Tyto údaje jsou převzaty z publikací o střevlíkovitých broucích, především z nejnovějšího klíče (Hůrka 1996) a údaje o rozšíření také z přehledu nálezů ze sbírky Jana Pulpána (Skoupý 2004). Dále je uvedeno rozšíření na území Kraje Vysočina na základě shromážděných dat o výskytu jednotlivých druhů. Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina, jejichž výskyt lze předpokládat.
Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2000)
= historický výskyt (do r. 1999)
Rašeliniště a rašelinné louky
Nejrůznější typy rašelinných stanovišť nacházíme v celé oblasti centrální Vysočiny zejména ve vyšších polohách. Zastoupeny jsou zde jak kyselá rašeliniště a rašelinné lesy, tak různé typy přechodných lučních rašelinišť, pramenišť i přechodů k minerálně bohatým slatinným biotopům. V nejvyšších polohách Jihlavských a Žďárských vrchů nechybí některé spíše horské druhy vrchovišť jako je Patrobus assimillis nebo v minulosti také Agonum ericeti. Vyznívají zde také druhy rašelinných biotopů vcelku hojné v jižních Čechách na Třeboňsku a Jindřichohradecku, jako je Bembidion humerale nebo Trechus rivularis. Pro Vysočinu typické rašelinné louky hostí pestrá společenstva acidofilních střevlíků s typickými druhy Agonum gracile, A. piceum nebo Pterostichus rhaeticus. K zajímavostem patří např. výskyt střevlíka Carabus arcensis, který se vyskytuje pouze na jediné lokalitě na zachovalém rašeliništi na západě kraje u Batelova, i když na Jindřichohradecku je místy hojný jak na rašeliništích, tak v rašelinných lesích.
Příklady nejvýznamnějších lokalit:
Mokřady a vodní toky
Nejrůznější typy mokřadů patří na Vysočině k vůbec nejzajímavějším a na střevlíky nejbohatším biotopům. Krajina Vysočiny je bohatá na četná prameniště, vlhké louky, rybníky a navazující litorální porosty, ale také nivy řek a potoků s tůněmi. V těchto biotopech se často mísí fauna acidofilních druhů vyšších poloh s teplomilnými prvky otevřené krajiny v nížinách. Z tohoto důvodu jsou společenstva střevlíků v této oblasti velmi pestrá a zajímavá. K významným teplomilným prvkům nezastíněných břehů vod a litorálů patří např. Agonum lugens, Pterostichus elongatus, Diachromus germanus, Amblystomus niger, Chlaenius spoliatus nebo Chhlaenius tristis. Tyto druhy nacházíme zejména ve východní části Třebíčska, ale některé pronikají zejména podél říčních údolí také na Jihlavsko či Žďársko. K nejzajímavějším nálezům dokládajícím mimořádnou hodnotu některých mokřadních lokalit patří např. střevlíček Patrobus septentrionis, který byl zjištěn na jedné lokalitě na Třebíčsku v PP Ptáčovské rybníky.
Poněkud méně zajímavá je na Vysočině fauna stěrkových a štěrkopískových břehů větších toků. Díky přírodním podmínkám a značné degradaci tohoto typu prostředí je většina významnějších druhů dnes již vymizelá a k dispozici máme jen historické či zcela ojedinělé nálezy. K druhům, které v minulosti jistě obývali břehy řek, což dokládají starší údaje, patří např. Perilaptus areolatus, Dyschirius digitatus nebo Elaphrus aureus. K zcela výjimečným patří také nálezy druhů Tachys micros nebo Bembidion litorale. Také zachovalé břehy potoků a říček ve vyšších polohách patří k ohroženým stanovištím stejně jako jejich nejvzácnější obyvatelé jako např. Thalassophilus longicornis, Bembidion monticola nebo Bembidion prasinum.
Příklady nejvýznamnějších lokalit:
Přírodě blízké lesy
Lesní fauna zachovalých přírodě blízkých lesních stanovišť je poměrně bohatá a to hlavně v pestrých lesních společenstvech v říčních údolích. I když se zachovalejší lesy vyskytují často jen v malých fragmentech, nacházíme v nich pestrá společenstva střevlíků na rozdíl od rozsáhlých ploch kulturních lesů tvořených převážně smrkem. Ve vyšších polohách v bučinách a suťových lesích lze nají relitkní druhy jako je Carabus irregularis nebo Cychrus attenuatus. K velmi vzácným patří také Cymindis cingulata. V nižších polohách Třebíčska a Svratecka podél toků řek jsou místy hojně rozšířené druhy karpatské oblasti Aptinus bombarda, Leistus rufomarginatus nebo Harpalus marginellus.
K typickým druhům listnatých lesů, se kterými se můžeme setkat od nižších poloh až po zachovalé listnaté porosty na nejvyšších vrcholech Žďárských vrchů, je střevlík vrásčitý (Carabus intricatus). Spíše ve vlhčích bučinách je místy hojný také Trechus pulchellus.
Lesostepní biotopy a světliny na jižně exponovaných stanovištích v údolích řek na Třebíčsku obývají teplomilné druhy jako Notiophilus rufipes nebo Syntomus pallipes.
Příklady nejvýznamnějších lokalit:
Suché louky a pastviny
Nejrůznější suché travnaté biotopy najdeme v různých podobách a v různé zachovalosti po celém území kraje. V teplejších oblastech Třebíčska a Ždárska se prolínají se stanovišti stepními, ve vyšších polohách kraje se jedná spíše o podhorské smilkové trávníky na mělkých půdách, nejčastěji bývalé pastviny nebo suché okraje lesů. Fauna těchto stanovišť je velmi pestrá a patří k významným složkám jejich biodiverzity. Lokality však bývají často plošně velmi omezené a jejich zachovalost závisí na způsobu obhospodařování. K charakteristickým druhům těchto stanovišť lze zařadit např střevlíky Amara equestris, Platyderes rufus, Panagaeus bipustulatus, Cymindis humeralis nebo Poecilus lepidus. Na nejzachovalejších lokalitách s vyšším podílem ploch s řídkou vegetací lez najít také střevlíčka Massoreus wetterhallii. Z velkých střevlíků patří k typickým, ale jen řídce se vyskytujícím Carabus convexus.
Příklady nejvýznamnějších lokalit:
Stepi a pole
Zejména do oblasti Třebíčska a Svratecka významně zasahuje řada druhů střevlíků reprezentující stepní faunu jižní Moravy. Jedná se jak o reliktní druhy nejzachovalejších stepních biotopů, tak i o druhy teplých stanovišť v podobě okrajů polí, ruderálů a úhorů. K vysloveně stepním prvkům s vazbou na zachovalá travnatá stanoviště lez zařadit druhy jako Cymindis angularis, Cymindis miliaris, Olistophus sturmii nebo Harpalus subcylindricus. Řada stepních teplomilných druhů však obývá spíše různé typy narušovaných stanovišť, zejména okraje stepních biotopů a polí, úhory a podobně. K takovým patří např. krajník Calosoma auropunctatum, Poecilus sericeus, Zabrus tenebrioides, Pterostichus macer nebo Calathus cinctus. Na vápencových podložích na nejzachovalejších stepních stanovištích lze najít také střevlíka Pterostichus melas. Suchá písčitá stanoviště na okrajích polí a skalnatých výchozech obývá vzácně Harpalus smaragdinus a v minulosti také byl také zjištěn Broscus cephalotes. Polní biotopy, louky a pastviny v minulosti hojně obýval střevlík měděný (Carabus cancellatus). Tento brouk je příkladem rychlého vymizení dříve běžného druhu, který v mnoha oblastech zcela vymizel nebo přežívá v izolovaných populacích (např. Pelhřimovsko, Žďárské vrchy).
Příklady nejvýznamnějších lokalit:
Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů. Z toho 4800 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, 2748 záznamů bylo získáno v letech 2014 – 2016 v průběhu realizace projektu.
Václav Křivan (2017)
2.2) Úvod
2.3) Přírodní poměry
2.4) Materiál a metodika
2.4.1) Zkratky a vysvětlivky
2.5) Výsledky
2.5.1) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle českých jmen
2.5.2) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen
2.5.3) Nejvýznamnější lokality tesaříkovitých na Vysočině
2.6) Závěr
2.7) Literatura
Tesaříci patří mezi naše nejkrásnější brouky. Je to dáno jejich elegantním vzhledem, často značnou velikostí nebo nápadnými barvami těla. Velikost našich druhů se pohybuje v rozmezí od zhruba 5 mm po 5 cm. Tesaříci patří mezi brouky s vazbou na rostliny, převážně dřeviny. Vývoj většiny druhů probíhá pod kůrou nebo ve dřevě stromů a keřů. Výjimkou však nejsou druhy, jejichž larvy žijí ve stoncích trav či bylin nebo v zemi na kořenech rostlin. Délka vývoje je u jednotlivých druhů velmi různá, od několika týdnů až po několik let. Druhy jsou často vázány na konkrétní druhy rostlin, méně časté jsou druhy široce polyfágní. Důležitý je také stav dřevin, některé druhy kladou vajíčka do živých částí rostlin a zde také probíhá vývoj, většinou však slouží k vývoji uvadající či zcela odumřelé dřeviny. V případě druhů s vazbou na byliny a trávy žijí larvy vždy v živých jedincích. Dospělé brouky nacházíme často na květech, čerstvě pokáceném dřevě nebo na listech hostitelských druhů rostlin.
Území Českomoravské vrchoviny patří, z hlediska tesaříků, dosud spíše k méně prozkoumaným územím. Přestože se zde vyskytují nejrůznější typy prostředí od podhorských lesů, rašelinišť a mokřadů až po stepi a světlomilné lesy, nebylo toto území nikdy entomology příliš podrobně zkoumáno. Komplexní poznatky o fauně téměř všech skupin brouků úplně chybí. Shrnutí dosavadních poznatků, nálezového materiálu a cílené průzkumy vybraných druhů či typů stanovišť bylo hlavním cílem této části projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny.
Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší hora Javořice (836,5 m). Druhé nejvyšší místo je vrchol Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších.
V Kraji Vysočina se nachází rozvodí moří. Severozápadní polovina kraje patří k úmoří Severního moře (v kraji např. řeka Sázava), jihovýchodní polovina patří k úmoří Černého moře (např. řeky Svratka a Jihlava).
Z hlediska tesaříků je území Českomoravské vrchoviny významné díky pestrým přírodním poměrům a geografické poloze. Setkávají se zde různé zoogeografické i ekologické prvky. Nejvyšší polohy s rozsáhlými lesy se blíží svou faunou horským oblastem. Naopak jihovýchod regionu s častými říčními kaňonovitými údolími a rozsáhlou bezlesou krajinou nabízí vhodná stanoviště teplomilným stepním či lesostepním druhů. Významným fenoménem je také pestrá kulturní krajina s množstvím alejí, parků a jiných typů nelesní zeleně, která pro mnoho druhů tesaříků představuje vhodné prostředí díky vysokému podílu původních druhů dřevin. V minulosti bohužel došlo k rozsáhlým změnám prostředí zejména v lesích. Tyto změny do značné míry pozměnily podmínky pro život tesaříků a měly za následek značnou proměnu zdejší fauny. V lesních ekosystémech převládly hospodářské lesy s převahou jehličnanů a díky tomu silně ustoupila typická fauna středoevropských listnatých lesů. Snad nejvíce jsou postiženy lesy vyšších poloh, naopak poměrně rozsáhlé oblasti zejména v říčních údolích tvoří dodnes přírodě blízká a velmi pestrá lesní společenstva, která jsou nejzajímavějšími lokalitami tesaříků na Vysočině.
Cílem projektu bylo shromáždit dostupné údaje o tesařících na území Kraje Vysočina. Zdroje dat byly tvořeny údaji publikovanými v literatuře, dále sbírkovým materiálem muzeí a soukromých sběratelů, údaji obsaženými v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) a vlastními sběry zpracovatelů projektu z území kraje z minulých období i v průběhu trvání projektu.
Literární údaje:
Nejvýznamnějším zdrojem publikovaných dat z území kraje je práce Slámy (1998) shrnující poznatky o výskytu tesaříků na území ČR. Dílčí publikované údaje k některým územím nebo druhům tesaříků z oblasti Vysočiny prakticky chybí.
Excerpce databáze NDOP:
Podstatná část dat byla získána excerpcí databáze NDOP, kde jsou obsaženy zejména nepublikované výsledky inventarizačních průzkumů MZCHÚ a EVL a také terénní pozorování některých snadno určitelných druhů.
Revize sbírkového materiálu:
Revize sbírkového materiálu muzeí a soukromých sběratelů proběhla v regionálních muzejních sbírkách a u několika regionálních sběratelů. Další zdroje v muzeích mimo region, zejména velké sbírky Národního muzea v Praze a Moravského zemského muzea v Brně nebylo možné vzhledem k jejich obrovskému rozsahu revidovat.
Vlastní průzkumy zpracovatelů projektu:
Víc než polovina zjištěných údajů o tesařících z území kraje byla získána vlastní činností zpracovatelů projektu. Jedná se jednak o data získaná v minulých obdobích při realizaci inventarizačních průzkumů řady lokalit nebo sběratelské činnosti. V období trvání projektu v letech 2014 – 2016 byly průzkumy zaměřeny na některé významné druhy, typy stanovišť nebo nedostatečně probádané oblasti kraje.
Zpracování dat:
Veškeré získané údaje byly zapisovány do nálezové databáze a následně zpracovány do podoby mapových výstupů ke všem druhům. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996).
AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
EVL – evropsky významná lokalita
CHKO – chráněná krajinná oblast
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
NDOP – Nálezová databáze ochrany přírody AOPK
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
PP – přírodní památka
PR – přírodní rezervace
Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 147 druhů tesaříků. Z nich 27 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii kriticky ohrožený (CR) bylo zaznamenáno 6 druhů, v kategorii ohrožený (EN) je to 6 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 4 druhy a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 3700 údajů. Z toho asi 2000 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, ostatní data pocházejí z databáze, z publikovaných zdrojů nebo sbírek uložených v regionálních muzeích nebo u soukromých sběratelů. Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina.
Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)
NPR Žákova hora
Významná lokalita ve Žďárských vrších chránící fragment pralesovitého porostu na ploše necelých 40 ha. Porost je tvořen bučinou a suťovým lesem s pestrou druhovou i věkovou strukturou. Z hlediska tesaříků se jedná o velmi významnou lokalitu hostící společenstvo druhů horských lesů. Jedná se o jedinou doloženou lokalitu tesaříka alpského (Rosalia alpina) na Vysočině. K recentně potvrzeným významným druhů patří např. Evodinus clathratus, Pidonia lurida nebo Stictoleptura scutellata.
PP Náměšťská obora a PR Údolí Oslavy a Chvojnice
Jedná se o nejvýznamnější lokality saproxylického hmyzu na Vysočině. Rozsáhlý komplex přírodních lesů, který se táhne od Náměště nad Oslavou podél Oslavy až po Oslavany hostí mimořádně zachovalé a druhově velmi pestré lesní ekosystémy. Zjištěno zde bylo téměř 90 druhů tesaříků včetně řady velmi významných a ohrožených druhů v rámci celé ČR. Za pozornost stojí především stabilní populace tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) v oboře, stabilní výskyt druhu Akimerus schaefferi, výskyt řady významných pralesních druhů jakou jsou Necydalis ulmi nebo Corymbia erythroptera a také řady teplomilných druhů lesostepních formací jako je Echinocerus floralis nebo Stenopterus favicornis.
Údolí Rokytné u Šemíkovic (Výrova skála, Knížecí seč)
Tato lokalita byla dlouho stranou zájmu entomologů, avšak průzkumy z posledních let naznačují, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších lokalit teplomilných doubrav na Vysočině. Fragmenty rozvolněných doubrav hostí řadu významných druhů tesaříků vázaných na duby, jako jsou Stenocorus quercus, Ropalopus varini nebo Pedostrangalia revestita. Hojný je také výskyt stepního druhu Echinocerus floralis.
NPR Mohelenská hadcová step
Jedna z nejvýznamnějších entomologických lokalit v ČR hostí také řadu významných druhů tesaříků. Rozvolněné porosty borovic na extrémních stanovištích vyhledávají druhy reliktních borů, jako je Nothorhina punctata nebo Glaphyra marmottani. K významným stepním druhům patří kozlíčci Dorcadion pedestre a především Phytoecia argus, jehož výskyt je zde stále pravděpodobný. K poměrně hojným druhům stepních a lesostepních lokalit zde patří Echinocerus floralis, Chlorophorus sartor nebo Chlorophorus varius, který zde má jedinou známou lokalitu na Vysočině.
Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 147 druhů tesaříků. Z nich 27 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii kriticky ohrožený (CR) bylo zaznamenáno 6 druhů, v kategorii ohrožený (EN) je to 6 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 4 druhy a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů.
Roman Mlejnek & Václav Křivan (2017)
3.2) Úvod
3.3) Přírodní poměry
3.4) Materiál a metodika
3.4.1) Charakteristika indikátorů 1. až 3. stupně
3.4.2) Zkratky a vysvětlivky
3.5) Výsledky
3.5.1) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle českých jmen
3.5.2) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle vědeckých jmen
3.5.3) Významné lokality rákosníčků na Vysočině
3.6) Závěr
3.7) Literatura
Podčeleď rákosníčků (Donaciinae) představuje charakteristickou skupinu mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae) s vazbou na hydrofilní vegetaci. Rákosníčci jsou vzhledem ke svému způsobu života ideální skupinou pro bioindikaci cenných mokřadních společenstev, která se z naší přírody dlouhodobě vytrácejí. Mlejnek & Křivan (2016) stanovili bioindikační hodnotu našich rákosníčků do tří stupňů (indikátor 1., 2. a 3. stupně). Mezi indikátory 1. stupně byly zařazeny: Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. impressa, D. malinovskyi, D. obscura, D. reticulata, D. sparganii, D. springeri, D. tomentosa, Macroplea appendiculata a Plateumaris braccata. Uvedené druhy patří k indikačně nejvýznamnějším rákosníčkům, které dokládají výjimečnou zachovalost a přírodní hodnotu daného stanoviště.
Cílem studie bylo nejen podchycení údajů recentních i historických, ale především posouzení mokřadních biotopů regionu s ohledem na jejich přírodní hodnotu.
Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší vrchol Javořice (836,5 m). Druhé nejvyšší místo je vrchol Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších.
V Kraji Vysočina se nachází rozvodí moří. Severozápadní polovina kraje patří k úmoří Severního moře (v kraji např. řeka Sázava), jihovýchodní polovina patří k úmoří Černého moře (např. řeky Svratka a Jihlava).
V kraji je rovněž velice pestrá mozaika mokřadů. Významné jsou především četná rašeliniště (např.: Radostínské rašeliniště (NPR), Doupský a Bažantka (PR), Ranská jezírka (PR), Rašeliniště Kaliště (PR), V Lisovech (PR)), rašelinné a slatinné louky (např.: Maršálka (PR)), meandrující vodní toky (např.: Meandry Svratky u Milov (PR)), ale i zachovalé litorály rybníků a vlhkomilná luční společenstva na ně navazující (např.: Zhejral (NPP)) nebo oligotrofní lesní rybníky (např.: Velký Pařezitý rybník (PR)). V kraji je dále celá řada jiných mokřadů, které nejsou zahrnuty do maloplošných chráněných území. Vedle menších lokálních rašelinišť to je především velké množství rybníků, z nichž mnohé mají hodnotná mokřadní společenstva.
Základem práce byly sběry a pozorování rákosníčků od řady entomologů i revize materiálu deponovaného v muzeích. Vždy se jednalo o materiál dospělců. Determinace byla provedena R. Mlejnkem a V. Křivanem.
Systematické řazení rákosníčků a nomenklatura je podle práce Bezděk & Mlejnek (2016). Názvosloví rostlin je podle botanického klíče Kubát (2002). Determinaci některých rostlinných taxonů provedli botanici Zdeněk Kaplan a Naděžda Gutzerová. Kompletní soupis rákosníčků je uveden v „Přehledu druhů“.
Byla sestavena databáze záznamů rákosníčků na území Kraje Vysočina, ve které je uveden název taxonu, mapové pole, lokalita, datum, počet exemplářů (sbírkové údaje), příp. počet pozorovaných exemplářů, jméno sběratele (lgt.), případně toho, kdo pozoroval (observ.) a umístění ve sbírce (coll.), případně literární zdroj. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996). K dispozici byly pouze tři literární údaje (Bechyně 1945), a to pro vzácné druhy Donacia malinovskyi a D. sparganii, u nichž autor neuvádí počty exemplářů. Na historických lokalitních štítcích se velice často u jména entomologa místo zkratky (lgt.) psala zkratka (coll.). Jméno pak mohlo udávat jak sběratele, tak místo uložení příslušného exempláře ve sbírce. V takových případech je ponechána zkratka (coll.) ve spojitosti se jménem. V případě evidence identického materiálu umístěného ve více sbírkách jsou zkratky soukromých sběratelů, resp. muzeí řazeny v závislosti od nejvyššího počtu exemplářů v příslušné sbírce sestupně.
Bioindikační hodnota rozděluje druhy rákosníčků do tří stupňů na základě práce Mlejnek & Křivan (2016).
Indikačně nejvýznamnější druhy dokládající výjimečnou zachovalost a přírodní hodnotu daného stanoviště. Druhy zasluhují mimořádnou pozornost a ochranu (např. Macroplea appendiculata). Vždy se jedná o reliktní a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů (např. Donacia obscura). Do skupiny mohou patřit i druhy s výskytem na stanovištích lidskou činností víceméně poškozených, které svou povahou připomínají původní stanoviště.
Druhy zařazené do této skupiny: Donacia brevicornis Ahrens, 1810; D. brevitarsis C. G. Thomson, 1884; D. impressa Paykull, 1799; D. malinovskyi Ahrens, 1810; D. obscura Gyllenhal, 1813; D. reticulata Gyllenhal, 1817; D. sparganii Ahrens, 1810; D. springeri J. Müller, 1916; D. tomentosa Ahrens, 1810; Macroplea appendiculata (Panzer, 1794); Plateumaris braccata (Scopoli, 1772).
Indikačně významné druhy, které podtrhují hodnotu stanoviště (např. Plateumaris rustica). Přítomnost více druhů indikátorů 2. stupně v rámci jedné lokality poukazuje na přírodně cenné lokality, které ve spojitosti s dalšími živými, případně neživými složkami životního prostředí zasluhují péči a ochranu. Druhy v této skupině lze označit jako adaptabilní, osídlující přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch (např. Donacia simplex).
Druhy zařazené do této skupiny: Donacia bicolora Zschach, 1788; D. clavipes Fabricius, 1792; D. crassipes Fabricius, 1775; D. dentata Hoppe, 1795; D. marginata Hoppe, 1795; D. simplex Fabricius, 1775; D. thalassina Germar, 1811; D. versicolorea (Brahm, 1790); Plateumaris rustica (Kunze, 1818).
Indikačně méně významné druhy, které jsou obecně rozšířené a hojné. Druhy často nemají žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, ve kterém se vyskytují a lze je označit jako eurytopní. Zpravidla obývají nestabilní, měnící se biotopy, stejně jako antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu (např. Donacia semicuprea, D. vulgaris).
Druhy zařazené do této skupiny: Donacia aquatica (Linnaeus, 1758); D. cinerea Herbst, 1784; D. semicuprea Panzer, 1796; D. vulgaris Zschach, 1788; Plateumaris consimilis (Schrank, 1781); P. sericea (Linnaeus, 1760).
Zkratky soukromých a muzejních sbírek (s uvedením kurátora příslušné sbírky):
DKO – coll. David Kopr, Budeč
JMMZ – Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo (Antonín Reiter)
JSR – coll. Jaromír Strejček, Praha
JST – coll. Jiří Stanovský, Ostrava‑Výškovice
JVA – coll. Jiří Vávra, Ostrava
JVO – coll. Jiří Voříšek, Jirkov
KRE – coll. Květoslav Resl, Šumice
LER – coll. Ladislav Ernest, Nymburk
LSK – coll. Lukáš Skořepa, Peč
MHKC – Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Hradec Králové (Miroslav Mikát)
MHO – coll. Miroslav Honců, Česká Lípa
MJMZ – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín (Dušan Trávníček)
MKL – coll. Miloš Klekner, Plzeň
MMUL – Muzeum města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem (Jiří Spružina)
MVJI – Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava (Pavel Bezděčka)
MVTR – Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč (Pavlína Peřinková)
MZMB – Moravské zemské muzeum, Brno (Jiří Kolibáč)
NHMW – Naturhistorisches Museum, Wien (Manfred Jäch)
NMPC – Národní muzeum, Praha (Jiří Hájek)
OMMC – Oblastní muzeum v Mostě, Most (Ivan Táborský)
PHE – coll. Petr Hesoun, Strmilov
RML – coll. Roman Mlejnek, Pardubice
RMMI – Regionální muzeum v Mikulově, Mikulov (Pavel Pokorný)
SNMB – Slovenské národné múzeum, Bratislava (Vladimír Janský)
TKO – coll. Tomáš Kopecký, Hradec Králové
VCMP – Východočeské muzeum v Pardubicích, Pardubice (Jan Dolanský)
VKR – coll. Václav Křivan, Štěměchy
VTY – coll. Václav Týr, Žihle
Zkratky chráněných území:
PP – přírodní památka
PR – přírodní rezervace
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
Ostatní zkratky:
JV – jihovýchod
JZ – jihozápad
SV – severovýchod
SZ – severozápad
Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech (druhy zařazené do indikátorů 1. stupně) jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina.
Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)
Vybrané lokality reprezentují území chráněná, dále místa s vysokou diverzitou vodní a mokřadní vegetace ležící mimo zvláště chráněná území a místa s výskytem některých vzácných druhů rákosníčků. Všeobecně lze konstatovat, že o lokalitě vypovídá, vedle přítomnosti indikátorů 1. stupně, rovněž celkový počet zjištěných druhů. Limitem k výběru bylo více než pět druhů rákosníčků na lokalitu, což odráží i pestřejší skladbu rostlin. Pro hodnocení přírodního stavu biotopů byly vybrány rovněž lokality, kde entomologický výzkum byl proveden v posledních letech, resp. po roce 2007. Historické nálezy, které se na lokalitě nepodařilo recentně doložit, jsou hodnotné, ale pro posouzení aktuálního stavu nemají zásadní význam. Příkladem mohou být historické nálezy s lokalitou Přibyslav. Před rokem 1948 zde často sbíral místní rodák Jan Bechyně (1920–1973). Jeho sběry lze datovat hlavně kolem období 2. světové války. Je však záhadou, kde byl zjištěn nejen velký počet druhů rákosníčků (20 druhů), ale i rekordní počet indikátorů 1. stupně (7 druhů), který je shodný s počtem indikátorů 2. stupně (7 druhy) a vyšší než počet zástupců indikátorů 3. stupně (6 druhů).
Z recentních výzkumů je možné vyzdvihnout lokalitu rybníků Doubravníček a Doubravník (celkem 11 druhů rákosníčků, z toho jeden indikátor 1. stupně), PR Ranská jezírka (8 druhů, z toho dva indikátory 1. stupně) nebo PR V Lisovech (6 druhů, z toho jeden indikátor 1. stupně).
Tab.: Významné lokality rákosníčků v Kraji Vysočina
|
Lokalita |
Počet druhů |
Počet indikátorů |
Roky výzkumu |
||
|
1. stupně |
2. stupně |
3. stupně |
|
||
|
Ždírec nad Doubravou; Barchanec (6260) |
7 |
0 |
4 |
3 |
2012 |
|
Stonařov; Kružíkova louka (VKP)(6759) |
6 |
0 |
3 |
3 |
2010 |
|
Všeradov, Jasné Pole; rybník Januš (6261) |
6 |
0 |
3 |
3 |
2012 |
|
Řásná; Velký Pařezitý rybník (PR)(6758) |
8 |
0 |
4 |
4 |
2012 – 2013 |
|
Radostín; rybníky Doubravníček (EVL) a Doubravník (6361) |
11 |
1 |
5 |
5 |
2012 – 2014 |
|
Opatov; rybník Jinšůvek (6759) |
6 |
0 |
2 |
4 |
2007 – 2012 |
|
Mrákotín; lesní rybník 2,5 km západně (6858) |
6 |
0 |
2 |
4 |
2012 |
|
Klatovec; Zhejral (NPP/EVL/RBC) (6757) |
7 |
0 |
3 |
4 |
2007 – 2013 |
|
Jihlávka; V Lisovech (PR) (6757) |
6 |
1 |
2 |
3 |
2014 |
|
Rančířov; Rančířovský Okrouhlík (6659) |
9 |
0 |
3 |
6 |
2010 |
|
Vysoká u Jihlavy; Popický rybník (6659) |
8 |
0 |
2 |
6 |
2010 |
|
Havlíčkova Borová; Ranská jezírka (PR) (6360) |
8 |
2 |
3 |
3 |
2012 – 2013 |
|
Brtnice; Šamonín, tůně (6660) |
7 |
0 |
3 |
4 |
2011 |
|
Budeč; Matějovský rybník a Babínský rybník (EVL) a tůně mezi uvedenými rybníky (6461) |
7 |
0 |
3 |
4 |
2009 – 2012 |
V Kraji Vysočina bylo celkem dokladováno 23 druhů rákosníčků. Z tohoto počtu však bylo pět druhů (Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. malinovskyi, D. sparganii) evidovaných již před rokem 1960. Mezi indikátory 1. stupně se řadí osm zjištěných druhů: Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. impressa, D. malinovskyi, D. obscura, D. sparganii, D. springeri, Plateumaris braccata. Do indikátorů 2. stupně se řadí devět zjištěných druhů: Donacia bicolora, D. clavipes, D. crassipes, D. dentata, D. marginata, D. simplex, D. thalassina, D. versicolorea, Plateumaris rustica. Do indikátorů 3. stupně patří šest zjištěných druhů: Donacia aquatica, D. cinerea, D. semicuprea, D. vulgaris, Plateumaris consimilis, P. sericea.
Z lokalit, na kterých byl proveden výzkum v posledních letech, je možné vyzdvihnout např. území s rybníky Doubravníček a Doubravník, kde bylo celkem evidováno 11 druhů rákosníčků, z toho jeden indikátor 1. stupně. Přírodně hodnotná je i lokalita Ranská jezírka (PR) s 8 druhy rákosníčků, z toho jsou dva indikátory 1. stupně. Velice zajímavá je také V Lisovech (PR), kde bylo zjištěno 6 druhů, z toho jeden indikátor 1. stupně.
Z historických výzkumů byla na rákosníčky nejbohatší lokalita Přibyslav, kde před rokem 1948 často sbíral entomolog Jan Bechyně. V okolí Přibyslavi bylo zjištěno 20 druhů rákosníčků, z toho 7 indikátorů 1. stupně.
Kompletně jsou zpracovány pouze skupiny střevlíkovitých (Carabidae), tesaříkovitých (Cerambycidae) a rákosníčků (Donaciinae).
Seznam, výskyt a rozšíření vybraných skupin brouků (Coleoptera) v Kraji Vysočina, a to střevlíkovitých (Carabidae), tesaříkovitých (Cerambycidae) a rákosníčků (Donaciinae), bylo zpracováno v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny. Výstupem je komentovaný seznam všech druhů z těchto skupin zjištěných v Kraji Vysočina, seznam literatury týkající se jejich výskytu na Vysočině, mapky současného a historického rozšíření a přehled nejvýznamnějších lokalit Kraje Vysočina. Druhový přehled a rozšíření bylo v rámci projektu sestaveno z dat získaných terénním průzkumem, excerpcí literatury i zpracováním dostupných dosud nepublikovaných dat. V rámci projektu byly vydány brožury informující o střevlících, tesařících a rákosníčcích Vysočiny. Výsledky projektu budou postupně prezentovány také na tomto webu.
Odborný garant: Ing. Václav Křivan (realizováno v rámci partnerství projektu s ČSOP Kněžice a ve spolupráci s dalšími odborníky: Ing. Jiří Vávra, Ing. Lukáš Skořepa, Roman Mlejnek).
Metodiky:
Průzkumy z Vysočiny:
V rámci Vysočiny nebyla tato skupina dosud kompletně zpracována. Uvítáme případná doplnění k této skupině v rámci Vysočiny, která můžete zasílat na e-mail vysocina(zavinac)birdlife.cz. Zapojte se a pomozte nám mapovat přírodu s využitím mobilní aplikace BioLog.
Po skončení projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny (2014 – 2017) jsou webové stránky doplňovány průběžně ve spolupráci Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Regionálním pracovištěm Vysočina a dalšími externími spolupracovníky. Editor: Vojtěch Kodet.
![Tesařík čtveropásý (Leptura quadrifasciata), PR Vílanecké rašeliniště, Vílanec u Jihlavy [JI] - 19.8.2006, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/d5/d53e5c26158a9a8b0407b13627df8be9f80d3d79.jpeg)
![Tesařík pižmový (Aromia moschata), PR Vílanecké rašeliniště, Vílanec u Jihlavy [JI] - 24.8.2006, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/1a/1a340d364ca4b7207ec043220d84c903ab72bdc2.jpeg)
![Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) na hadím mordu nízkém (Scorzonera humilis), Údolí pod Bejčinou, Dolní Věžnice [HB] - 21.5.2004, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/42/42ed2212600e6cdac83b2cf5ea8390d13ab84530.jpeg)
![Hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo), EVL Na Ostrážné, Hluboké [ZR] - 12.7.2015, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/24/248733d67d1764deb015c414a890147052d6a718.jpeg)
