Beetles | prirodavysociny.cz

Beetles of the Vysočina Region

As a part of the Vysočina Region Biodiversity project, we process the occurrence and spread of rare, endangered and regionally important species of the terrestrial beetles (Coleoptera) in the Vysočina Region, namely ground beetles (Carabidae), longhorn beetles (Carabidae) and reed beetles (Donaciinae). The required result is a commented list of all species of ground, longhorn and reed beetles found in the Vysočina Region. Part of the outcome will be a comprehensive list of literature dealing with their spread at the concerned area; for the rare, endangered and regionally important taxa, the maps of their current, eventually historical, spread will be prepared. A list of most important localities of the Vysočina Region will be made. The localities not protected yet will be proposed for protection. The project will include complementation of the species overview and current spread by field survey, excerpt of historical as well as present literature available and cooperation with other experts. A popularising handout will be issued within the project, informing about the ground, longhorn and reed beetles of the Vysočina Region.

Guarantee: Ing. Václav Křivan (realise within the project partnership with the Local chapter of the Czech Union for Nature Conservation in Kněžice and in cooperation with other experts: Ing. Jiří Vávra, Ing. Lukáš Skořepa).

Within the framework of the project "Vysočina Region Biodiversity", the occurrence and spread of the terrestrial beetles (Coleoptera) in the Vysočina Region, namely ground beetles (Carabidae), longhorn beetles (Carabidae) and reed beetles (Donaciinae), was studied. In the Vysočina Region, 328 species of ground beetles, 147 species of longhorn beetles and 23 reed beetles were recorded on the basis of the collected data.

List of ground beetles (Carabidae), longhorn beetles (Carabidae) and reed beetles (Donaciinae) of the Vysočina Region

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Členovci (Arthropoda)

Třída: Hmyz (Insecta)

Řád: Brouci (Coleoptera)

1) Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) Vysočiny

Václav Křivan (2017)

1.1) Obsah

1.2) Úvod

1.3) Přírodní poměry

1.4) Materiál a metodika

1.4.1) Zkratky a vysvětlivky

1.5) Výsledky

1.5.1) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle českých jmen

1.5.2) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen

1.5.3) Významné lokality střevlíkovitých na Vysočině

1.6) Závěr

1.7) Literatura

1.2) Úvod

Střevlíkovití brouci tvoří významnou složky fauny brouků téměř ve všech typech prostředí v naší krajině. Pro svou estetickou hodnotu, dostatek poznatků o jejich životě a literatury k určování patří k nejatraktivnějším a nejlépe prozkoumaným čeledím brouků u nás i v okolních zemích. Poznatky o výskytu a biologii střevlíků se také významně promítají do ochrany přírody. Tato skupina je tradičně využívána k bioindikačním účelům, zejména k hodnocení zachovalosti biotopů nebo sledování stavu a změn prostředí. Výhodou je poměrně těsná vazba řady druhů na konkrétní typy stanovišť, vlhkost či zastínění. Díky dobrému stavu poznání fauny téměř ve všech územích ČR je využití střevlíků, jako modelové skupiny převážně epigeických predátorů, často využíváno při biologických hodnoceních a posuzování vlivu staveb na životní prostředí.

Území Českomoravské vrchoviny patří dosud spíše k méně prozkoumaným územím. Přestože se zde vyskytují nejrůznější typy prostředí od podhorských lesů, rašelinišť a mokřadů až po stepi a světlomilné lesy, nebylo tyto území nikdy entomology příliš podrobně zkoumáno. Komplexní poznatky o fauně téměř všech skupin brouků úplně chybí. Shrnutí dosavadních poznatků, nálezového materiálu a cílené průzkumy vybraných druhů či typů stanovišť bylo hlavním cílem této části projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny.

1.3) Přírodní poměry

Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší hora Javořice (836,5 m). Druhé nejvyšší místo je vrchol Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších.

V Kraji Vysočina se nachází rozvodí moří. Severozápadní polovina kraje patří k úmoří Severního moře (v kraji např. řeka Sázava), jihovýchodní polovina patří k úmoří Černého moře (např. řeky Svratka a Jihlava).

Z hlediska střevlíků je území Českomoravské vrchoviny průnikovým územím, kde se díky přírodním poměrům a geografické poloze setkávají různé zoogeografické prvky i ekologické skupiny. Nejvyšší polohy s rozsáhlými lesy a rašeliništi se blíží svou faunou horským oblastem. Naopak jihovýchod regionu s častými říčními kaňonovitými údolími a rozsáhlou bezlesou krajinou nabízí vhodná stanoviště teplomilným stepním či lesostepním druhů. Mokřady ve všech oblastech a podobách pak hostí pestrou faunu hygrofilních střevlíků, která je díky mísení chladnomilných a teplomilných prvků často velmi bohatá a co do druhového složení unikátní.

V minulosti bohužel došlo k rozsáhlým změnám prostředí jak v lesních, tak především v nelesních biotopech. Tyto změny do značné míry pozměnily podmínky pro život střevlíků a měly za následek značnou proměnu zdejší fauny. V lesních ekosystémech převládly hospodářské lesy s převahou jehličnanů a díky tomu silně ustoupila typická fauna středoevropských listnatých lesů. Snad nejvíce jsou postiženy lesy vyšších poloh, naopak poměrně rozsáhlé oblasti zejména v říčních údolích tvoří dodnes přírodě blízká a velmi pestrá lesní společenstva. V bezlesé krajině se výrazně proměnila dřívější jemná mozaika zemědělské krajiny tvořené typickými vlhkými loukami, drobnými políčky a pastvinami na obtížně obhospodařovatelných suchých či kamenitých místech. Právě tento typ krajiny hostil zřejmě nejpestřejší společenstva střevlíků. V důsledku rychlých změn v zemědělství došlo k výrazné proměně této krajiny na rozsáhlé lány polí. Se zánikem tradiční pastvy zanikly i pastviny v okolí vesnic či měst a plošné meliorace zničily velkou část vlhkých luk a mokřadů. V důsledku těchto změn došlo k proměně společenstev střevlíkovitých brouků a k vymizení nebo výraznému úbytku řady druhů.

1.4) Materiál a metodika

Cílem projektu bylo shromáždit dostupné údaje o střevlících na území Kraje Vysočina. Zdroje dat byly tvořeny údaji publikovanými v literatuře, dále sbírkovým materiálem muzeí a soukromých sběratelů, údaji obsaženými v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) a vlastními sběry zpracovatelů projektu z území kraje z minulých období i v průběhu trvání projektu.

Literární údaje:

Nejvýznamnějším zdrojem publikovaných dat z území kraje je práce Střevlíkovití brouci České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána (Skoupý 2004), další dílčí údaje byly publikovány v rámci prací shrnující zajímavé nálezy střevlíků z území ČR pocházející z odbobí od roku 1997 (Veselý et al. 2002, Farkač 2005, Křivan et Stejskal 2009).

Excerpce databáze NDOP:

Podstatná část dat byla získána excerpcí databáze NDOP, kde jsou obsaženy zejména nepublikované výsledky inventarizačních průzkumů MZCHÚ a EVL a také terénní pozorování některých snadno určitelných druhů.

Revize sbírkového materiálu:

Revize sbírkového materiálu muzeí a soukromých sběratelů proběhla v regionálních muzejních sbírkách a u několika regionálních sběratelů. Další zdroje v muzeích mimo region, zejména velké sbírky Národního muzea v Praze a Moravského zemského muzea v Brně nebylo možné vzhledem jejich obrovskému rozsahu revidovat.

Vlastní průzkumy zpracovatelů projektu:

Víc než polovina zjištěných údajů o střevlících z území kraje byla získána vlastní činností zpracovatelů projektu. Jedná se jednak o data získaná v minulých obdobích při realizaci inventarizačních průzkumů řady lokalit nebo sběratelské činnosti. V období trvání projektu v letech 2014 – 2016 byly průzkumy zaměřeny na některé významné druhy, typy stanovišť nebo nedostatečně probádané oblasti kraje.

Zpracování dat:

Veškeré získané údaje byly zapisovány do nálezové databáze a následně zpracovány do podoby mapových výstupů k vybraným druhům. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996).

1.4.1) Zkratky a vysvětlivky

AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

EVL – evropsky významná lokalita

CHKO – chráněná krajinná oblast

MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území

NDOP – Nálezová databáze ochrany přírody AOPK

NP – národní park

NPP – národní přírodní památka

NPR – národní přírodní rezervace

PP – přírodní památka

PR – přírodní rezervace

1.5) Výsledky

Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al. 2005). V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů. Z toho 4800 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, z toho 2748 záznamů bylo získáno v letech 2014 – 2016 v průběhu realizace projektu.

Komentáře k přehledu druhů obsahují základní charakteristiku bionomie a rozšíření na území České republiky. Tyto údaje jsou převzaty z publikací o střevlíkovitých broucích, především z nejnovějšího klíče (Hůrka 1996) a údaje o rozšíření také z přehledu nálezů ze sbírky Jana Pulpána (Skoupý 2004). Dále je uvedeno rozšíření na území Kraje Vysočina na základě shromážděných dat o výskytu jednotlivých druhů. Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina, jejichž výskyt lze předpokládat.

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:

= současný výskyt (od r. 2000)
= historický výskyt (do r. 1999)

1.5.1) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle českých jmen

1.5.2) Abecední seznam střevlíkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen

Abax carinatus - Střevlíček
Abax ovalis - Střevlíček
Abax paralellus - Střevlíček
Abax parallelepipedus - Střevlíček
Acupalpus brunnipes - Střevlíček
Acupalpus exiguus - Střevlíček
Acupalpus flavicollis - Střevlíček
Acupalpus luteatus - Střevlíček
Acupalpus maculatus - Střevlíček
Acupalpus meridianus - Střevlíček
Acupalpus parvulus - Střevlíček
Agonum duftschmidi - Střevlíček
Agonum emarginatum - Střevlíček
Agonum ericeti - Střevlíček
Agonum fuliginosus - Střevlíček
Agonum gracile - Střevlíček
Agonum gracilipes - Střevlíček
Agonum lugens - Střevlíček
Agonum marginatum - Střevlíček
Agonum micans - Střevlíček
Agonum muelleri - Střevlíček
Agonum piceum - Střevlíček
Agonum sexpunctatum - Střevlíček
Agonum thoreyi - Střevlíček
Agonum versutum - Střevlíček
Agonum viduum - Střevlíček
Amara aenea - Střevlíček
Amara apricaria - Střevlíček
Amara aulica - Střevlíček
Amara bifrons - Střevlíček
Amara communis - Střevlíček
Amara consularis - Střevlíček
Amara convexior - Střevlíček
Amara cursitans - Střevlíček
Amara curta - Střevlíček
Amara equestris - Střevlíček
Amara eurynota - Střevlíček
Amara familiaris - Střevlíček
Amara fulva - Střevlíček
Amara ingenua - Střevlíček
Amara littorea - Střevlíček
Amara lucida - Střevlíček
Amara lunicollis - Střevlíček
Amara majuscula - Střevlíček
Amara makolskii - Střevlíček
Amara montivaga - Střevlíček
Amara municipalis - Střevlíček
Amara nitida - Střevlíček
Amara ovata - Střevlíček
Amara plebeja - Střevlíček
Amara pulpani - Střevlíček
Amara sabulosa - Střevlíček
Amara similata - Střevlíček
Amara spreta - Střevlíček
Amara tibialis - Střevlíček
Amblystomus niger - Střevlíček
Anchomenus dorsalis - Střevlíček
Anisodactylus binotatus - Střevlíček
Anisodactylus nemorivagus - Střevlíček
Anisodactylus signatus - Střevlíček
Anthracus consputus - Střevlíček
Aptinus bombarda - Prskavec
Asaphidion flavipes - Střevlíček
Asaphidion pallipes - Střevlíček
Badister bulatus - Střevlíček
Badister collaris - Střevlíček
Badister dilatatus - Střevlíček
Badister lacertosus - Střevlíček
Badister meridionalis - Střevlíček
Badister peltatus - Střevlíček
Badister unipustulatus - Střevlíček
Bembidion articulatum - Střevlíček
Bembidion assimile - Střevlíček
Bembidion azurescens - Střevlíček
Bembidion biguttatum - Střevlíček
Bembidion bipunctatum - Střevlíček
Bembidion bruxelense - Střevlíček
Bembidion decoratum - Střevlíček
Bembidion decorum - Střevlíček
Bembidion deletum - Střevlíček
Bembidion dentellum - Střevlíček
Bembidion doris - Střevlíček
Bembidion femoratum - Střevlíček
Bembidion fumigatum - Střevlíček
Bembidion gilvipes - Střevlíček
Bembidion guttula - Střevlíček
Bembidion humerale - Střevlíček
Bembidion illigeri - Střevlíček
Bembidion inoptatum - Střevlíček
Bembidion lampros - Střevlíček
Bembidion laticolle - Střevlíček
Bembidion litorale - Střevlíček
Bembidion lunulatum - Střevlíček
Bembidion mannerheimi - Střevlíček
Bembidion minimum - Střevlíček
Bembidion modestum - Střevlíček
Bembidion monticola - Střevlíček
Bembidion nigricorne - Střevlíček
Bembidion obtusum - Střevlíček
Bembidion octomaculatum - Střevlíček
Bembidion prasinum - Střevlíček
Bembidion properans - Střevlíček
Bembidion punctulatum - Střevlíček
Bembidion pygmaeum - Střevlíček
Bembidion quadrimaculatum - Střevlíček
Bembidion semipunctatum - Střevlíček
Bembidion stephensi - Střevlíček
Bembidion tenellum - Střevlíček
Bembidion tetracolum - Střevlíček
Bembidion tibiale - Střevlíček
Bembidion varium - Střevlíček
Blemus discus - Střevlíček
Bradycellus caucasicus - Střevlíček
Bradycellus csikii - Střevlíček
Bradycellus harpalinus - Střevlíček
Bradycellus ruficollis - Střevlíček
Bradycellus verbasci - Střevlíček
Brachinus crepitans - Prskavec
Brachinus explodens - Prskavec
Brachinus psophia - Prskavec
Broscus cephalotes - Střevlíček hlaváč
Calathus ambiguus - Střevlíček
Calathus cinctus - Střevlíček
Calathus erratus - Střevlíček
Calathus fuscipes - Střevlíček
Calathus melanocephalus - Střevlíček
Calathus micropterus - Střevlíček
Callistus lunatus - Střevlíček
Calodromius spilotus - Střevlíček
Calosoma auropunctatum - Krajník zlatotečký
Calosoma inquisitor - Krajník hnědý
Calosoma sycophanta - Krajník pižmový
Carabus arvensis - Střevlík polní
Carabus auronitens - Střevlík zlatolesklý
Carabus cancellatus - Střevlík měděný
Carabus convexus - Střevlík vypouklý
Carabus coriaceus - Střevlík kožitý
Carabus glabratus - Střevlík hladký
Carabus granulatus - Střevlík zrnitý
Carabus hortensis - Střevlík zahradní
Carabus intricatus - Střevlík vrásčitý
Carabus irregularis - Střevlík nepravidelný
Carabus linnaei - Střevlík Linneův
Carabus nemoralis - Střevlík hajní
Carabus nitens - Střevlík lesklý
Carabus problematicus - Střevlík
Carabus scabriusculus - Střevlík
Carabus scheidleri - Střevlík Scheidlerův
Carabus sylvestris - Střevlík lesní
Carabus ullrichi - Střevlík Ullrichův
Carabus violaceus - Střevlík fialový
Cicindela campestris - Svižník polní
Cicindela hybrida - Svižník zvrhlý
Cicindela sylvicola - Svižník lesomil
Clivina collaris - Střevlíček
Clivina fossor - Střevlíček
Cychrus attenuatus - Střevlíček
Cychrus caraboides - Střevlíček
Cymindis angularis - Střevlíček
Cymindis axillaris - Střevlíček
Cymindis cingulata - Střevlíček
Cymindis humeralis - Střevlíček
Cymindis miliaris - Střevlíček
Cymindis vaporariorum - Střevlíček
Demetrias atricapillus - Střevlíček
Demetrias imperialis - Střevlíček
Demetrias monostigma - Střevlíček
Diachromus germanus - Střevlíček
Dicheirotrichus placidus - Střevlíček
Dicheirotrichus rufithorax - Střevlíček
Dolichus halensis - Střevlíček
Dromius agilis - Střevlíček
Dromius angustus - Střevlíček
Dromius fenestratus - Střevlíček
Dromius kuntzei - Střevlíček
Dromius quadrimaculatus - Střevlíček
Dromius schnederi - Střevlíček
Drypta dentata - Střevlíček
Dyschirius aeneus - Střevlíček
Dyschirius digitatus - Střevlíček
Dyschirius globosus - Střevlíček
Dyschirius nitidus - Střevlíček
Dyschirius rufipes - Střevlíček
Dyschirius tristis - Střevlíček
Elaphrus aureus - Střevlíček
Elaphrus cupreus - Střevlíček
Elaphrus riparius - Střevlíček
Elaphrus uliginosus - Střevlíček
Harpalus affinis - Střevlíček
Harpalus atratus - Střevlíček
Harpalus autumnalis - Střevlíček
Harpalus calceatus - Střevlíček
Harpalus caspius - Střevlíček
Harpalus distinguendus - Střevlíček
Harpalus froelichi - Střevlíček
Harpalus griseus - Střevlíček
Harpalus honestus - Střevlíček
Harpalus latus - Střevlíček
Harpalus luteicornis - Střevlíček
Harpalus modestus - Střevlíček
Harpalus progrediens - Střevlíček
Harpalus pumilus - Střevlíček
Harpalus qaudripunctatus - Střevlíček
Harpalus rubripes - Střevlíček
Harpalus rufipalpis - Střevlíček
Harpalus rufipes - Střevlíček
Harpalus serripes - Střevlíček
Harpalus signaticornis - Střevlíček
Harpalus smaragdinus - Střevlíček
Harpalus solitaris - Střevlíček
Harpalus subcylindricus - Střevlíček
Harpalus tardus - Střevlíček
Harpalus tenebrosus - Střevlíček
Harpalus xanthopus - Střevlíček
Harpalus zabroides - Střevlíček
Chlaenius nigricornis - Střevlíček
Chlaenius nitidulus - Střevlíček
Chlaenius spoliatus - Střevlíček
Chlaenius tristis - Střevlíček
Chlaenius vestitus - Střevlíček
Laemostenus terricola - Střevlíček
Lebia cruxminor - Střevlíček
Lebia cyanocephala - Střevlíček
Lebia chlorocephala - Střevlíček
Leistus ferrugineus - Střevlíček
Leistus piceus - Střevlíček
Leistus rufomarginatus - Střevlíček
Leistus terminatus - Střevlíček
Licinus cassideus - Střevlíček
Licinus depressus - Střevlíček
Loricera pilicornis - Střevlíček
Masoreus wetterhalli - Střevlíček
Microlestes corticalis - Střevlíček
Microlestes maurus - Střevlíček
Microlestes minutulus - Střevlíček
Molops elatus - Střevlíček
Molops piceus - Střevlíček
Nebria brevicollis - Střevlíček
Nebria livida - Střevlíček
Notiophilus aestuans - Střevlíček
Notiophilus aquaticus - Střevlíček
Notiophilus biguttatus - Střevlíček
Notiophilus palustris - Střevlíček
Notiophilus rufipes - Střevlíček
Ocys quinquestriatus - Střevlíček
Odacantha melanura - Střevlíček
Olistophus rotundatus - Střevlíček
Olistophus sturmi - Střevlíček
Omophron limbatum - Střevlíček
Oodes helopioides - Střevlíček
Ophonus azureus - Střevlíček
Ophonus laticollis - Střevlíček
Ophonus melleti - Střevlíček
Ophonus puncticeps - Střevlíček
Ophonus puncticollis - Střevlíček
Ophonus rufibarbis - Střevlíček
Ophonus rupicola - Střevlíček
Ophonus schaubergerianus - Střevlíček
Oxypselahus obscurus - Střevlíček
Panagaeus bipustulatus - Střevlíček
Panagaeus cruxmajor - Střevlíček
Paradromius linearis - Střevlíček
Paradromius longiceps - Střevlíček
Paranchus albipes - Střevlíček
Patrobus assimilis - Střevlíček
Patrobus atrorufus - Střevlíček
Patrobus septentrionis - Střevlíček
Perileptus areolatus - Střevlíček
Philorhizus crucifer - Střevlíček
Philorhizus notatus - Střevlíček
Philorhizus sigma - Střevlíček
Platyderus rufus - Střevlíček
Platynus assimilis - Střevlíček
Platynus livens - Střevlíček
Poecilus cupreus - Střevlíček
Poecilus lepidus - Střevlíček
Poecilus sericeus - Střevlíček
Poecilus versicolor - Střevlíček
Porotachys bisulcatus - Střevlíček
Pterostichus aethiops - Střevlíček
Pterostichus anthracinus - Střevlíček
Pterostichus burmeisteri - Střevlíček
Pterostichus diligens - Střevlíček
Pterostichus elongatus - Střevlíček
Pterostichus gracilis - Střevlíček
Pterostichus macer - Střevlíček
Pterostichus melanarius - Střevlíček
Pterostichus melas - Střevlíček
Pterostichus minor - Střevlíček
Pterostichus niger - Střevlíček
Pterostichus nigrita - Střevlíček
Pterostichus oblongopunctatus - Střevlíček
Pterostichus ovoideus - Střevlíček
Pterostichus quadrifoveolatus - Střevlíček
Pterostichus rhaeticus - Střevlíček
Pterostichus strenuus - Střevlíček
Pterostichus vernalis - Střevlíček
Sericoda quadripunctata - Střevlíček
Stenolophus discophorus - Střevlíček
Stenolophus mixtus - Střevlíček
Stenolophus skrimshiranus - Střevlíček
Stenolophus teutonus - Střevlíček
Stomis pumicatus - Střevlíček
Syntomus foveatus - Střevlíček
Syntomus obscuroguttatus - Střevlíček
Syntomus pallipes - Střevlíček
Syntomus truncatellus - Střevlíček
Synuchus vivalis - Střevlíček
Tachys bistriatus - Střevlíček
Tachys micros - Střevlíček
Tachyta nana - Střevlíček
Tachyura diabrachys - Střevlíček
Tachyura parvula - Střevlíček
Tachyura quadrisignata - Střevlíček
Thalassophilus longicornis - Střevlíček
Trechoblemus micros - Střevlíček
Trechus obtusus - Střevlíček
Trechus pilisensis - Střevlíček
Trechus pulchellus - Střevlíček
Trechus quadristriatus - Střevlíček
Trechus rivularis - Střevlíček
Trechus rubens - Střevlíček
Trechus secalis - Střevlíček
Trechus splendens - Střevlíček
Trechus striatulus - Střevlíček
Trichotichnus laevicollis - Střevlíček
Zabrus spinipes - Hrbáč
Zabrus tenebrioides - Hrbáč osenní

1.5.3) Významné lokality střevlíkovitých na Vysočině

Rašeliniště a rašelinné louky

Nejrůznější typy rašelinných stanovišť nacházíme v celé oblasti centrální Vysočiny zejména ve vyšších polohách. Zastoupeny jsou zde jak kyselá rašeliniště a rašelinné lesy, tak různé typy přechodných lučních rašelinišť, pramenišť i přechodů k minerálně bohatým slatinným biotopům. V nejvyšších polohách Jihlavských a Žďárských vrchů nechybí některé spíše horské druhy vrchovišť jako je Patrobus assimillis nebo v minulosti také Agonum ericeti. Vyznívají zde také druhy rašelinných biotopů vcelku hojné v jižních Čechách na Třeboňsku a Jindřichohradecku, jako je Bembidion humerale nebo Trechus rivularis. Pro Vysočinu typické rašelinné louky hostí pestrá společenstva acidofilních střevlíků s typickými druhy Agonum gracile, A. piceum nebo Pterostichus rhaeticus. K zajímavostem patří např. výskyt střevlíka Carabus arcensis, který se vyskytuje pouze na jediné lokalitě na zachovalém rašeliništi na západě kraje u Batelova, i když na Jindřichohradecku je místy hojný jak na rašeliništích, tak v rašelinných lesích.

Příklady nejvýznamnějších lokalit:

CHKO Žďárské vrchy: NPR Dářko, NPR Radostínské rašeliniště, PR Pod Kamenným vrchem
Jihlavsko: NPP Hojkovské rašeliniště, PR V Lisovech, PR Rašeliniště Kaliště, PR Na Podlesích, PP Ještěnice

Mokřady a vodní toky

Nejrůznější typy mokřadů patří na Vysočině k vůbec nejzajímavějším a na střevlíky nejbohatším biotopům. Krajina Vysočiny je bohatá na četná prameniště, vlhké louky, rybníky a navazující litorální porosty, ale také nivy řek a potoků s tůněmi. V těchto biotopech se často mísí fauna acidofilních druhů vyšších poloh s teplomilnými prvky otevřené krajiny v nížinách. Z tohoto důvodu jsou společenstva střevlíků v této oblasti velmi pestrá a zajímavá. K významným teplomilným prvkům nezastíněných břehů vod a litorálů patří např. Agonum lugens, Pterostichus elongatus, Diachromus germanus, Amblystomus niger, Chlaenius spoliatus nebo Chhlaenius tristis. Tyto druhy nacházíme zejména ve východní části Třebíčska, ale některé pronikají zejména podél říčních údolí také na Jihlavsko či Žďársko. K nejzajímavějším nálezům dokládajícím mimořádnou hodnotu některých mokřadních lokalit patří např. střevlíček Patrobus septentrionis, který byl zjištěn na jedné lokalitě na Třebíčsku v PP Ptáčovské rybníky.

Poněkud méně zajímavá je na Vysočině fauna stěrkových a štěrkopískových břehů větších toků. Díky přírodním podmínkám a značné degradaci tohoto typu prostředí je většina významnějších druhů dnes již vymizelá a k dispozici máme jen historické či zcela ojedinělé nálezy. K druhům, které v minulosti jistě obývali břehy řek, což dokládají starší údaje, patří např. Perilaptus areolatus, Dyschirius digitatus nebo Elaphrus aureus. K zcela výjimečným patří také nálezy druhů Tachys micros nebo Bembidion litorale. Také zachovalé břehy potoků a říček ve vyšších polohách patří k ohroženým stanovištím stejně jako jejich nejvzácnější obyvatelé jako např. Thalassophilus longicornis, Bembidion monticola nebo Bembidion prasinum.

Příklady nejvýznamnějších lokalit:

Třebíčsko: Rybník Bezděkov, PP Ptáčovské rybníky, VKP Jezero u Mohelna, PR Údolí Oslavy a Chvojnice, Střední Pojihlaví
Žďársko: údolí Svratky
Jihlavsko: PP Starý Přísecký rybník

Přírodě blízké lesy

Lesní fauna zachovalých přírodě blízkých lesních stanovišť je poměrně bohatá a to hlavně v pestrých lesních společenstvech v říčních údolích. I když se zachovalejší lesy vyskytují často jen v malých fragmentech, nacházíme v nich pestrá společenstva střevlíků na rozdíl od rozsáhlých ploch kulturních lesů tvořených převážně smrkem. Ve vyšších polohách v bučinách a suťových lesích lze nají relitkní druhy jako je Carabus irregularis nebo Cychrus attenuatus. K velmi vzácným patří také Cymindis cingulata. V nižších polohách Třebíčska a Svratecka podél toků řek jsou místy hojně rozšířené druhy karpatské oblasti Aptinus bombarda, Leistus rufomarginatus nebo Harpalus marginellus.

K typickým druhům listnatých lesů, se kterými se můžeme setkat od nižších poloh až po zachovalé listnaté porosty na nejvyšších vrcholech Žďárských vrchů, je střevlík vrásčitý (Carabus intricatus). Spíše ve vlhčích bučinách je místy hojný také Trechus pulchellus.

Lesostepní biotopy a světliny na jižně exponovaných stanovištích v údolích řek na Třebíčsku obývají teplomilné druhy jako Notiophilus rufipes nebo Syntomus pallipes.

Příklady nejvýznamnějších lokalit:

Třebíčsko: PR Náměšťská obora, PR Údolí Oslavy a Chvojnice, EVL Údolí Jihlavy
Jihlavsko: NPR Velký Špičák, PR Roštejnská obora

Suché louky a pastviny

Nejrůznější suché travnaté biotopy najdeme v různých podobách a v různé zachovalosti po celém území kraje. V teplejších oblastech Třebíčska a Ždárska se prolínají se stanovišti stepními, ve vyšších polohách kraje se jedná spíše o podhorské smilkové trávníky na mělkých půdách, nejčastěji bývalé pastviny nebo suché okraje lesů. Fauna těchto stanovišť je velmi pestrá a patří k významným složkám jejich biodiverzity. Lokality však bývají často plošně velmi omezené a jejich zachovalost závisí na způsobu obhospodařování. K charakteristickým druhům těchto stanovišť lze zařadit např střevlíky Amara equestris, Platyderes rufus, Panagaeus bipustulatus, Cymindis humeralis nebo Poecilus lepidus. Na nejzachovalejších lokalitách s vyšším podílem ploch s řídkou vegetací lez najít také střevlíčka Massoreus wetterhallii. Z velkých střevlíků patří k typickým, ale jen řídce se vyskytujícím Carabus convexus.

Příklady nejvýznamnějších lokalit:

Třebíčsko: Štěměchy - Na Vrchách, Salátův kopec u Zašovic, pastviny u Zvěrkovic, Jemnické cvičiště
Jihlavsko: VKP Stráň u Prostředkovic, VKP Vřesoviště u Suché
Žďársko: NPP Švařec, PP Křižník, PP U Hamrů

Stepi a pole

Zejména do oblasti Třebíčska a Svratecka významně zasahuje řada druhů střevlíků reprezentující stepní faunu jižní Moravy. Jedná se jak o reliktní druhy nejzachovalejších stepních biotopů, tak i o druhy teplých stanovišť v podobě okrajů polí, ruderálů a úhorů. K vysloveně stepním prvkům s vazbou na zachovalá travnatá stanoviště lez zařadit druhy jako Cymindis angularis, Cymindis miliaris, Olistophus sturmii nebo Harpalus subcylindricus. Řada stepních teplomilných druhů však obývá spíše různé typy narušovaných stanovišť, zejména okraje stepních biotopů a polí, úhory a podobně. K takovým patří např. krajník Calosoma auropunctatum, Poecilus sericeus, Zabrus tenebrioides, Pterostichus macer nebo Calathus cinctus. Na vápencových podložích na nejzachovalejších stepních stanovištích lze najít také střevlíka Pterostichus melas. Suchá písčitá stanoviště na okrajích polí a skalnatých výchozech obývá vzácně Harpalus smaragdinus a v minulosti také byl také zjištěn Broscus cephalotes. Polní biotopy, louky a pastviny v minulosti hojně obýval střevlík měděný (Carabus cancellatus). Tento brouk je příkladem rychlého vymizení dříve běžného druhu, který v mnoha oblastech zcela vymizel nebo přežívá v izolovaných populacích (např. Pelhřimovsko, Žďárské vrchy).

Příklady nejvýznamnějších lokalit:

Třebíčsko: NPR Mohelenská hadcová step, okolí Vladislavi, PP Kozének, přírodní park Třebíčsko, údolí Rouchovanky u Rouchovan, pastviny u Senorad.

1.6) Závěr

Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů. Z toho 4800 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, 2748 záznamů bylo získáno v letech 2014 – 2016 v průběhu realizace projektu.

1.7) Literatura

BÁRTA F., FARKAČ J. et MORAVEC J., 2006: Nové údaje o rozšíření střevlíka linneova, Carabus linnei (Coleoptera: Carabidae) na území CHKO Železné hory. Vč. sb. přír. – Práce a studie, 16.
BAŠTA J., KALÁB J. et MORAVEC P., 2002: Distribution and ecology of Epaphius rivularis (Coleoptera: Carabidae) in the Czech Republic. (Rozšíření a ekologie druhu Epaphius rivularis (Coleoptera: Carabidae) na území České republiky). Klapalekiana, 38: 163-171 (in English, Czech abstr.).
BENEDIKT S. et TĚŤÁL I., 1990: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1989 a doplněk sběrů za rok 1988. (Interessante Funde der Laufkäfer (Coleoptera, Carabidae) in der Tschechoslowakei im Jahre 1989 und der Nachtrag zu den Funden im Jahre 1988). Zprav. západočes. poboč. Čs. společ. entomol. v Plzni, 8: 19-40 (in Czech, German summary).
BENEDIKT S. et TĚŤÁL I., 1991: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1990 a doplněk sběrů z předcházejícího období. (Interesting findings of carabids (Coleoptera, Carabidae) in Czechoslovakia in the year 1990 and supplement of prior period collections). Zprav. západočes. poboč. Čs. společ. entomol. v Plzni, Series Carabidologica, 1: 9-40 (in Czech, English summary).
BENEDIKT S. et TĚŤÁL I., 1994: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1991 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. (Interesting findings of carabids (Coleoptera, Carabidae) in Czechoslovakia in the year 1991 and supplementary data of prior period collections). Zprav. západočes. poboč. Čs. společ. entomol. v Plzni, Series Carabidologica, 2: 15-30 (in Czech, English summary).
FARKAČ J., 2005: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z České republiky. (Interesting records of ground beetles (Coleoptera: Carabidae) from the Czech republic). Klapalekiana, 41: 17-31 (in Czech, English summary).
FARKAČ J., KOPECKÝ T. et VESELÝ P., 2007: Využití střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) fauny Slovenska k indikaci kvality prostředí (Carabid beetles utilization (Coleoptera: Carabidae) of Slovak fauna from quality environment indication). Ochrana Prírody, Banská Bystrica, 25: 226-242 (2006) (in Slowak, English abstr.).
HESOUN P., JELÍNEK A. et KŘIVAN V., 2008: Inventarizační průzkum vybraných skupin bezobratlých PP Toužínské stráně. Acta rer. natural., 5: 229–242.
HŮRKA K., 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp (in English and Czech).
HŮRKA K., VESELÝ P. et FARKAČ J., 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. (Die Nutzung der Laufkäfer (Coleoptera: Carabidae) zur Indikation der Umweltqualität). Klapalekiana, 32: 15 - 26 (in Czech, German summary and English abstr.).
KALÁB J., 2003: Faunistic Records from the Czech Republic - 167. Klapalekiana, 39: 135.
KŘIVAN V., MORAVEC P. et VESELÝ P., 2009: Faunistic records from the Czech Republic – 289. Klapalekiana, 45: 283-285.
NENADÁL S., 1982: Sezónní výskyt střevlíkovitých v polích CHKO Žďárské vrchy (Coleoptera, Carabidae). Zprávy Čs. společnosti entomologické při ČSAV, Praha, 18: 109-114.
NENADÁL S., 1984: Vazba střevlíkovitých na rozdílné geobiocenozy v Ranském lesním komplexu (Coleoptera – Carabidae). Zprávy Čs. společ. entomol. při ČSAV, Praha, 20: 33-45.
NENADÁL S., 1987a: Vazba střevlíkovitých (Col. Carabidae) na některá sukcesní stadiarašelinišť a slatinišť v CHKO Žďárské vrchy. Vlastivědný sborník Vysočiny, Jihlava, VIII: 193- 202.
NENADÁL S., 1987b: Sukcese střevlíkovitých na rekultivované skládce slévárenského odpadu u Stržanova v CHKO Žďárské vrchy. Zprávy Čs. společnosti entomologické při ČSAV, Praha, 23: 24-31.
NENADÁL S., 1989: Střevlíkovití brouci (Coleoptera Carabidae) Hornosvratecké vrchoviny a přilehlého okolí. Okresní muzeum, Žďár nad Sázavou, 49 pp.
NENADÁL S., 1989b: Abundance aktivity střevlíkovitých (Carabidae) v návaznosti na primární trofické úrovně v rozdílných lesních geobiocenózách Žďárských vrchů. Vlastivědný sborník Vysočiny, Jihlava, IX: 177- 182.
NENADÁL S., 1993: Střevlíkovití brouci Col. Carabidae Arnoleckých hor a okolí. Vlastivědný sborník Vysočiny, Jihlava, XI: 251-259.
PRUNER L. et MÍKA P., 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. Klapalekiana, 32 (Suppl.): 1-115.
SKOUPÝ V., 2004: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána. Ground beetles (Coleoptera. Carabidae) of the Czech and Slovak republics of Jan Pulpán´s collection. Dr. Jan Farkač, CSc., Mgr. V. Skoupý & Public History, Praha, 213 pp + CD (in Czech and English).
VESELÝ P., MORAVEC P. et STANOVSKÝ J., 2005: Carabidae (střevlíkovití). - In FARKAČ J., KRÁL D. et ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates). Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha: 406-411.
VESELÝ P., RESL K. et TĚŤÁL I., 2002: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) z České republiky v letech 1997-2001 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. (Interesting findings of carabids (Coleoptera, Carabidae) from Czech republic in the years 1997-2001 and supplementary data of prior period collections). Klapalekiana, 38: 85-109 (in Czech, English summary).
VESELÝ P., RESL K. et TĚŤÁL I., 2002: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) ze Slovenska v letech 1997 - 2001 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. (Interesting findings of carabids (Coleoptera, Carabidae) from Slovakia in the years 1997-2001 with supplementary pre-1997 data). Unpubl. msc. depon. in coll. P. Veselý, Praha, 10 pp in Czech, English summary).

2) Tesaříkovití (Coleoptera: Cerambycidae) Vysočiny

Václav Křivan (2017)

2.1) Obsah

2.2) Úvod

2.3) Přírodní poměry

2.4) Materiál a metodika

2.4.1) Zkratky a vysvětlivky

2.5) Výsledky

2.5.1) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle českých jmen

2.5.2) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen

2.5.3) Nejvýznamnější lokality tesaříkovitých na Vysočině

2.6) Závěr

2.7) Literatura

2.2) Úvod

Tesaříci patří mezi naše nejkrásnější brouky. Je to dáno jejich elegantním vzhledem, často značnou velikostí nebo nápadnými barvami těla. Velikost našich druhů se pohybuje v rozmezí od zhruba 5 mm po 5 cm. Tesaříci patří mezi brouky s vazbou na rostliny, převážně dřeviny. Vývoj většiny druhů probíhá pod kůrou nebo ve dřevě stromů a keřů. Výjimkou však nejsou druhy, jejichž larvy žijí ve stoncích trav či bylin nebo v zemi na kořenech rostlin. Délka vývoje je u jednotlivých druhů velmi různá, od několika týdnů až po několik let. Druhy jsou často vázány na konkrétní druhy rostlin, méně časté jsou druhy široce polyfágní. Důležitý je také stav dřevin, některé druhy kladou vajíčka do živých částí rostlin a zde také probíhá vývoj, většinou však slouží k vývoji uvadající či zcela odumřelé dřeviny. V případě druhů s vazbou na byliny a trávy žijí larvy vždy v živých jedincích. Dospělé brouky nacházíme často na květech, čerstvě pokáceném dřevě nebo na listech hostitelských druhů rostlin.

Území Českomoravské vrchoviny patří, z hlediska tesaříků, dosud spíše k méně prozkoumaným územím. Přestože se zde vyskytují nejrůznější typy prostředí od podhorských lesů, rašelinišť a mokřadů až po stepi a světlomilné lesy, nebylo toto území nikdy entomology příliš podrobně zkoumáno. Komplexní poznatky o fauně téměř všech skupin brouků úplně chybí. Shrnutí dosavadních poznatků, nálezového materiálu a cílené průzkumy vybraných druhů či typů stanovišť bylo hlavním cílem této části projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny.

2.3) Přírodní poměry

Z hlediska tesaříků je území Českomoravské vrchoviny významné díky pestrým přírodním poměrům a geografické poloze. Setkávají se zde různé zoogeografické i ekologické prvky. Nejvyšší polohy s rozsáhlými lesy se blíží svou faunou horským oblastem. Naopak jihovýchod regionu s častými říčními kaňonovitými údolími a rozsáhlou bezlesou krajinou nabízí vhodná stanoviště teplomilným stepním či lesostepním druhů. Významným fenoménem je také pestrá kulturní krajina s množstvím alejí, parků a jiných typů nelesní zeleně, která pro mnoho druhů tesaříků představuje vhodné prostředí díky vysokému podílu původních druhů dřevin. V minulosti bohužel došlo k rozsáhlým změnám prostředí zejména v lesích. Tyto změny do značné míry pozměnily podmínky pro život tesaříků a měly za následek značnou proměnu zdejší fauny. V lesních ekosystémech převládly hospodářské lesy s převahou jehličnanů a díky tomu silně ustoupila typická fauna středoevropských listnatých lesů. Snad nejvíce jsou postiženy lesy vyšších poloh, naopak poměrně rozsáhlé oblasti zejména v říčních údolích tvoří dodnes přírodě blízká a velmi pestrá lesní společenstva, která jsou nejzajímavějšími lokalitami tesaříků na Vysočině.

2.4) Materiál a metodika

Cílem projektu bylo shromáždit dostupné údaje o tesařících na území Kraje Vysočina. Zdroje dat byly tvořeny údaji publikovanými v literatuře, dále sbírkovým materiálem muzeí a soukromých sběratelů, údaji obsaženými v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) a vlastními sběry zpracovatelů projektu z území kraje z minulých období i v průběhu trvání projektu.

Literární údaje:

Nejvýznamnějším zdrojem publikovaných dat z území kraje je práce Slámy (1998) shrnující poznatky o výskytu tesaříků na území ČR. Dílčí publikované údaje k některým územím nebo druhům tesaříků z oblasti Vysočiny prakticky chybí.

Excerpce databáze NDOP:

Revize sbírkového materiálu:

Vlastní průzkumy zpracovatelů projektu:

Víc než polovina zjištěných údajů o tesařících z území kraje byla získána vlastní činností zpracovatelů projektu. Jedná se jednak o data získaná v minulých obdobích při realizaci inventarizačních průzkumů řady lokalit nebo sběratelské činnosti. V období trvání projektu v letech 2014 – 2016 byly průzkumy zaměřeny na některé významné druhy, typy stanovišť nebo nedostatečně probádané oblasti kraje.

Zpracování dat:

Veškeré získané údaje byly zapisovány do nálezové databáze a následně zpracovány do podoby mapových výstupů ke všem druhům. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996).

2.4.1) Zkratky a vysvětlivky

AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

EVL – evropsky významná lokalita

CHKO – chráněná krajinná oblast

MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území

NDOP – Nálezová databáze ochrany přírody AOPK

NPP – národní přírodní památka

NPR – národní přírodní rezervace

PP – přírodní památka

PR – přírodní rezervace

2.5) Výsledky

Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 147 druhů tesaříků. Z nich 27 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii kriticky ohrožený (CR) bylo zaznamenáno 6 druhů, v kategorii ohrožený (EN) je to 6 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 4 druhy a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 3700 údajů. Z toho asi 2000 údajů bylo získáno vlastním terénním průzkumem zpracovatelů projektu, ostatní data pocházejí z databáze, z publikovaných zdrojů nebo sbírek uložených v regionálních muzeích nebo u soukromých sběratelů. Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina.

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:

= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)

2.5.1) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle českých jmen

2.5.2) Abecední seznam tesaříkovitých Vysočiny podle vědeckých jmen

2.5.3) Nejvýznamnější lokality tesaříkovitých na Vysočině

NPR Žákova hora

Významná lokalita ve Žďárských vrších chránící fragment pralesovitého porostu na ploše necelých 40 ha. Porost je tvořen bučinou a suťovým lesem s pestrou druhovou i věkovou strukturou. Z hlediska tesaříků se jedná o velmi významnou lokalitu hostící společenstvo druhů horských lesů. Jedná se o jedinou doloženou lokalitu tesaříka alpského (Rosalia alpina) na Vysočině. K recentně potvrzeným významným druhů patří např. Evodinus clathratus, Pidonia lurida nebo Stictoleptura scutellata.

PP Náměšťská obora a PR Údolí Oslavy a Chvojnice

Jedná se o nejvýznamnější lokality saproxylického hmyzu na Vysočině. Rozsáhlý komplex přírodních lesů, který se táhne od Náměště nad Oslavou podél Oslavy až po Oslavany hostí mimořádně zachovalé a druhově velmi pestré lesní ekosystémy. Zjištěno zde bylo téměř 90 druhů tesaříků včetně řady velmi významných a ohrožených druhů v rámci celé ČR. Za pozornost stojí především stabilní populace tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) v oboře, stabilní výskyt druhu Akimerus schaefferi, výskyt řady významných pralesních druhů jakou jsou Necydalis ulmi nebo Corymbia erythroptera a také řady teplomilných druhů lesostepních formací jako je Echinocerus floralis nebo Stenopterus favicornis.

Údolí Rokytné u Šemíkovic (Výrova skála, Knížecí seč)

Tato lokalita byla dlouho stranou zájmu entomologů, avšak průzkumy z posledních let naznačují, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších lokalit teplomilných doubrav na Vysočině. Fragmenty rozvolněných doubrav hostí řadu významných druhů tesaříků vázaných na duby, jako jsou Stenocorus quercus, Ropalopus varini nebo Pedostrangalia revestita. Hojný je také výskyt stepního druhu Echinocerus floralis.

NPR Mohelenská hadcová step

Jedna z nejvýznamnějších entomologických lokalit v ČR hostí také řadu významných druhů tesaříků. Rozvolněné porosty borovic na extrémních stanovištích vyhledávají druhy reliktních borů, jako je Nothorhina punctata nebo Glaphyra marmottani. K významným stepním druhům patří kozlíčci Dorcadion pedestre a především Phytoecia argus, jehož výskyt je zde stále pravděpodobný. K poměrně hojným druhům stepních a lesostepních lokalit zde patří Echinocerus floralis, Chlorophorus sartor nebo Chlorophorus varius, který zde má jedinou známou lokalitu na Vysočině.

2.6) Závěr

2.7) Literatura

Farkač J., Král D. et Škorpík M. [eds.], 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.

Heyrovský L, Sláma M., 1992: Tesaříkovití – Cerambycidae (Řád: Brouci – Coleoptera) s dodatkem M. Slámy. Nakl. Kabourek, Zlín, 368 pp.

Jelínek J. [ed. ], 1993: Seznam československých brouků (Coleoptera). Folia Heyrovskyana, Supplementum I, Praha, 172 pp.

Sama G., 2002: Atlas of the Cerambycidae of Europe and Mediterranea Area. Vol. I, Northem, Western, Central and Eastern Europe, Brithis Isles and Continental Europe from France (excl. Corsica) to Scandinavia and Urals. Nakl. Kabourek, Zlín, 173 pp.

Sláma M., 1998: Tesaříkovití – Cerambycidae České a Slovenské republiky. Krhanice, 383 pp.

Sláma M., 2006: Icones Insectorum Europae Centralis: Coleoptera: Cerambycidae. Folia Heyrovskyana, Séries B, No. 4., Nakl. Kabourek, Zlín, 40 pp.

3) Rákosníčci (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae) Vysočiny

Roman Mlejnek & Václav Křivan (2017)

3.1) Obsah

3.2) Úvod

3.3) Přírodní poměry

3.4) Materiál a metodika

3.4.1) Charakteristika indikátorů 1. až 3. stupně

3.4.2) Zkratky a vysvětlivky

3.5) Výsledky

3.5.1) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle českých jmen

3.5.2) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle vědeckých jmen

3.5.3) Významné lokality rákosníčků na Vysočině

3.6) Závěr

3.7) Literatura

3.2) Úvod

Podčeleď rákosníčků (Donaciinae) představuje charakteristickou skupinu mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae) s vazbou na hydrofilní vegetaci. Rákosníčci jsou vzhledem ke svému způsobu života ideální skupinou pro bioindikaci cenných mokřadních společenstev, která se z naší přírody dlouhodobě vytrácejí. Mlejnek & Křivan (2016) stanovili bioindikační hodnotu našich rákosníčků do tří stupňů (indikátor 1., 2. a 3. stupně). Mezi indikátory 1. stupně byly zařazeny: Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. impressa, D. malinovskyi, D. obscura, D. reticulata, D. sparganii, D. springeri, D. tomentosa, Macroplea appendiculata a Plateumaris braccata. Uvedené druhy patří k indikačně nejvýznamnějším rákosníčkům, které dokládají výjimečnou zachovalost a přírodní hodnotu daného stanoviště.

Cílem studie bylo nejen podchycení údajů recentních i historických, ale především posouzení mokřadních biotopů regionu s ohledem na jejich přírodní hodnotu.

3.3) Přírodní poměry

Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší vrchol Javořice (836,5 m). Druhé nejvyšší místo je vrchol Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších.

V kraji je rovněž velice pestrá mozaika mokřadů. Významné jsou především četná rašeliniště (např.: Radostínské rašeliniště (NPR), Doupský a Bažantka (PR), Ranská jezírka (PR), Rašeliniště Kaliště (PR), V Lisovech (PR)), rašelinné a slatinné louky (např.: Maršálka (PR)), meandrující vodní toky (např.: Meandry Svratky u Milov (PR)), ale i zachovalé litorály rybníků a vlhkomilná luční společenstva na ně navazující (např.: Zhejral (NPP)) nebo oligotrofní lesní rybníky (např.: Velký Pařezitý rybník (PR)). V kraji je dále celá řada jiných mokřadů, které nejsou zahrnuty do maloplošných chráněných území. Vedle menších lokálních rašelinišť to je především velké množství rybníků, z nichž mnohé mají hodnotná mokřadní společenstva.

3.4) Materiál a metodika

Základem práce byly sběry a pozorování rákosníčků od řady entomologů i revize materiálu deponovaného v muzeích. Vždy se jednalo o materiál dospělců. Determinace byla provedena R. Mlejnkem a V. Křivanem.

Systematické řazení rákosníčků a nomenklatura je podle práce Bezděk & Mlejnek (2016). Názvosloví rostlin je podle botanického klíče Kubát (2002). Determinaci některých rostlinných taxonů provedli botanici Zdeněk Kaplan a Naděžda Gutzerová. Kompletní soupis rákosníčků je uveden v „Přehledu druhů“.

Byla sestavena databáze záznamů rákosníčků na území Kraje Vysočina, ve které je uveden název taxonu, mapové pole, lokalita, datum, počet exemplářů (sbírkové údaje), příp. počet pozorovaných exemplářů, jméno sběratele (lgt.), případně toho, kdo pozoroval (observ.) a umístění ve sbírce (coll.), případně literární zdroj. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.). Stanovení obce a části obce je podle práce Pruner & Míka (1996). K dispozici byly pouze tři literární údaje (Bechyně 1945), a to pro vzácné druhy Donacia malinovskyi a D. sparganii, u nichž autor neuvádí počty exemplářů. Na historických lokalitních štítcích se velice často u jména entomologa místo zkratky (lgt.) psala zkratka (coll.). Jméno pak mohlo udávat jak sběratele, tak místo uložení příslušného exempláře ve sbírce. V takových případech je ponechána zkratka (coll.) ve spojitosti se jménem. V případě evidence identického materiálu umístěného ve více sbírkách jsou zkratky soukromých sběratelů, resp. muzeí řazeny v závislosti od nejvyššího počtu exemplářů v příslušné sbírce sestupně.

Bioindikační hodnota rozděluje druhy rákosníčků do tří stupňů na základě práce Mlejnek & Křivan (2016).

3.4.1) Charakteristika indikátorů 1. až 3. stupně

Indikátor 1. stupně

Indikačně nejvýznamnější druhy dokládající výjimečnou zachovalost a přírodní hodnotu daného stanoviště. Druhy zasluhují mimořádnou pozornost a ochranu (např. Macroplea appendiculata). Vždy se jedná o reliktní a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů (např. Donacia obscura). Do skupiny mohou patřit i druhy s výskytem na stanovištích lidskou činností víceméně poškozených, které svou povahou připomínají původní stanoviště.

Druhy zařazené do této skupiny: Donacia brevicornis Ahrens, 1810; D. brevitarsis C. G. Thomson, 1884; D. impressa Paykull, 1799; D. malinovskyi Ahrens, 1810; D. obscura Gyllenhal, 1813; D. reticulata Gyllenhal, 1817; D. sparganii Ahrens, 1810; D. springeri J. Müller, 1916; D. tomentosa Ahrens, 1810; Macroplea appendiculata (Panzer, 1794); Plateumaris braccata (Scopoli, 1772).

Indikátor 2. stupně

Indikačně významné druhy, které podtrhují hodnotu stanoviště (např. Plateumaris rustica). Přítomnost více druhů indikátorů 2. stupně v rámci jedné lokality poukazuje na přírodně cenné lokality, které ve spojitosti s dalšími živými, případně neživými složkami životního prostředí zasluhují péči a ochranu. Druhy v této skupině lze označit jako adaptabilní, osídlující přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch (např. Donacia simplex).

Druhy zařazené do této skupiny: Donacia bicolora Zschach, 1788; D. clavipes Fabricius, 1792; D. crassipes Fabricius, 1775; D. dentata Hoppe, 1795; D. marginata Hoppe, 1795; D. simplex Fabricius, 1775; D. thalassina Germar, 1811; D. versicolorea (Brahm, 1790); Plateumaris rustica (Kunze, 1818).

Indikátor 3. stupně

Indikačně méně významné druhy, které jsou obecně rozšířené a hojné. Druhy často nemají žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, ve kterém se vyskytují a lze je označit jako eurytopní. Zpravidla obývají nestabilní, měnící se biotopy, stejně jako antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu (např. Donacia semicuprea, D. vulgaris).

Druhy zařazené do této skupiny: Donacia aquatica (Linnaeus, 1758); D. cinerea Herbst, 1784; D. semicuprea Panzer, 1796; D. vulgaris Zschach, 1788; Plateumaris consimilis (Schrank, 1781); P. sericea (Linnaeus, 1760).

3.4.2) Zkratky a vysvětlivky

Zkratky soukromých a muzejních sbírek (s uvedením kurátora příslušné sbírky):

DKO – coll. David Kopr, Budeč

JMMZ – Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo (Antonín Reiter)

JSR – coll. Jaromír Strejček, Praha

JST – coll. Jiří Stanovský, Ostrava‑Výškovice

JVA – coll. Jiří Vávra, Ostrava

JVO – coll. Jiří Voříšek, Jirkov

KRE – coll. Květoslav Resl, Šumice

LER – coll. Ladislav Ernest, Nymburk

LSK – coll. Lukáš Skořepa, Peč

MHKC – Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Hradec Králové (Miroslav Mikát)

MHO – coll. Miroslav Honců, Česká Lípa

MJMZ – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín (Dušan Trávníček)

MKL – coll. Miloš Klekner, Plzeň

MMUL – Muzeum města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem (Jiří Spružina)

MVJI – Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava (Pavel Bezděčka)

MVTR – Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč (Pavlína Peřinková)

MZMB – Moravské zemské muzeum, Brno (Jiří Kolibáč)

NHMW – Naturhistorisches Museum, Wien (Manfred Jäch)

NMPC – Národní muzeum, Praha (Jiří Hájek)

OMMC – Oblastní muzeum v Mostě, Most (Ivan Táborský)

PHE – coll. Petr Hesoun, Strmilov

RML – coll. Roman Mlejnek, Pardubice

RMMI – Regionální muzeum v Mikulově, Mikulov (Pavel Pokorný)

SNMB – Slovenské národné múzeum, Bratislava (Vladimír Janský)

TKO – coll. Tomáš Kopecký, Hradec Králové

VCMP – Východočeské muzeum v Pardubicích, Pardubice (Jan Dolanský)

VKR – coll. Václav Křivan, Štěměchy

VTY – coll. Václav Týr, Žihle

Zkratky chráněných území:

PP – přírodní památka

PR – přírodní rezervace

NPP – národní přírodní památka

NPR – národní přírodní rezervace

Ostatní zkratky:

JV – jihovýchod

JZ – jihozápad

SV – severovýchod

SZ – severozápad

3.5) Výsledky

Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. Ve výjimečných případech (druhy zařazené do indikátorů 1. stupně) jsou zmíněny i druhy nalezené v blízkosti Kraje Vysočina.

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:

= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)

3.5.1) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle českých jmen

3.5.2) Abecední seznam rákosníčků Vysočiny podle vědeckých jmen

3.5.3) Významné lokality rákosníčků na Vysočině

Vybrané lokality reprezentují území chráněná, dále místa s vysokou diverzitou vodní a mokřadní vegetace ležící mimo zvláště chráněná území a místa s výskytem některých vzácných druhů rákosníčků. Všeobecně lze konstatovat, že o lokalitě vypovídá, vedle přítomnosti indikátorů 1. stupně, rovněž celkový počet zjištěných druhů. Limitem k výběru bylo více než pět druhů rákosníčků na lokalitu, což odráží i pestřejší skladbu rostlin. Pro hodnocení přírodního stavu biotopů byly vybrány rovněž lokality, kde entomologický výzkum byl proveden v posledních letech, resp. po roce 2007. Historické nálezy, které se na lokalitě nepodařilo recentně doložit, jsou hodnotné, ale pro posouzení aktuálního stavu nemají zásadní význam. Příkladem mohou být historické nálezy s lokalitou Přibyslav. Před rokem 1948 zde často sbíral místní rodák Jan Bechyně (1920–1973). Jeho sběry lze datovat hlavně kolem období 2. světové války. Je však záhadou, kde byl zjištěn nejen velký počet druhů rákosníčků (20 druhů), ale i rekordní počet indikátorů 1. stupně (7 druhů), který je shodný s počtem indikátorů 2. stupně (7 druhy) a vyšší než počet zástupců indikátorů 3. stupně (6 druhů).

Z recentních výzkumů je možné vyzdvihnout lokalitu rybníků Doubravníček a Doubravník (celkem 11 druhů rákosníčků, z toho jeden indikátor 1. stupně), PR Ranská jezírka (8 druhů, z toho dva indikátory 1. stupně) nebo PR V Lisovech (6 druhů, z toho jeden indikátor 1. stupně).

Tab.: Významné lokality rákosníčků v Kraji Vysočina

Lokalita	Počet druhů	Počet indikátorů			Roky výzkumu
Lokalita	Počet druhů	1. stupně	2. stupně	3. stupně
Ždírec nad Doubravou; Barchanec (6260)	7	0	4	3	2012
Stonařov; Kružíkova louka (VKP)(6759)	6	0	3	3	2010
Všeradov, Jasné Pole; rybník Januš (6261)	6	0	3	3	2012
Řásná; Velký Pařezitý rybník (PR)(6758)	8	0	4	4	2012 – 2013
Radostín; rybníky Doubravníček (EVL) a Doubravník (6361)	11	1	5	5	2012 – 2014
Opatov; rybník Jinšůvek (6759)	6	0	2	4	2007 – 2012
Mrákotín; lesní rybník 2,5 km západně (6858)	6	0	2	4	2012
Klatovec; Zhejral (NPP/EVL/RBC) (6757)	7	0	3	4	2007 – 2013
Jihlávka; V Lisovech (PR) (6757)	6	1	2	3	2014
Rančířov; Rančířovský Okrouhlík (6659)	9	0	3	6	2010
Vysoká u Jihlavy; Popický rybník (6659)	8	0	2	6	2010
Havlíčkova Borová; Ranská jezírka (PR) (6360)	8	2	3	3	2012 – 2013
Brtnice; Šamonín, tůně (6660)	7	0	3	4	2011
Budeč; Matějovský rybník a Babínský rybník (EVL) a tůně mezi uvedenými rybníky (6461)	7	0	3	4	2009 – 2012

3.6) Závěr

V Kraji Vysočina bylo celkem dokladováno 23 druhů rákosníčků. Z tohoto počtu však bylo pět druhů (Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. malinovskyi, D. sparganii) evidovaných již před rokem 1960. Mezi indikátory 1. stupně se řadí osm zjištěných druhů: Donacia brevicornis, D. brevitarsis, D. impressa, D. malinovskyi, D. obscura, D. sparganii, D. springeri, Plateumaris braccata. Do indikátorů 2. stupně se řadí devět zjištěných druhů: Donacia bicolora, D. clavipes, D. crassipes, D. dentata, D. marginata, D. simplex, D. thalassina, D. versicolorea, Plateumaris rustica. Do indikátorů 3. stupně patří šest zjištěných druhů: Donacia aquatica, D. cinerea, D. semicuprea, D. vulgaris, Plateumaris consimilis, P. sericea.

Z lokalit, na kterých byl proveden výzkum v posledních letech, je možné vyzdvihnout např. území s rybníky Doubravníček a Doubravník, kde bylo celkem evidováno 11 druhů rákosníčků, z toho jeden indikátor 1. stupně. Přírodně hodnotná je i lokalita Ranská jezírka (PR) s 8 druhy rákosníčků, z toho jsou dva indikátory 1. stupně. Velice zajímavá je také V Lisovech (PR), kde bylo zjištěno 6 druhů, z toho jeden indikátor 1. stupně.

Z historických výzkumů byla na rákosníčky nejbohatší lokalita Přibyslav, kde před rokem 1948 často sbíral entomolog Jan Bechyně. V okolí Přibyslavi bylo zjištěno 20 druhů rákosníčků, z toho 7 indikátorů 1. stupně.

3.7) Literatura

BECHYNĚ J., 1945: Příspěvek k poznání našich mandelinek. (Additamenta ad cognitionem Phytophagorum centralieuropaeorum). Entomologické Listy 8: 87–91 (in Czech, Latin summary).
BEZDĚK J. et MLEJNEK R., 2016: Icones insectorum Europae centralis. Coleoptera: Megalopodidae, Orsodacnidae, Chrysomelidae: Donaciinae, Criocerinae. Folia Heyrovskana, Series B 27: 1–63.
BIEŃKOWSKI A. O., 1999: Mating behaviour in Donaciinae (Coleoptera, Chrysomelidae). Pp. 411–420. In: COX M. L. (ed.): Advances in Chrysomelidae Biology 1. Backhuys Publishing, Leiden, 671 pp.
BIEŃKOWSKI A. O., 2011: Zhuki-listoedy (Coleoptera, Chrysomelidae) evropeyskoy chasti Rossii. [The Leaf Beetles (Coleoptera: Chrysomelidae) of the European Part of Russia]. Lambert Academic Publishing, Saarbrücken, 534 pp. (in Russian).
BIEŃKOWSKI A. O., 2014: Zhizn’ listoedov-raduzhnits (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae). [The Life of Leaf Beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae)]. Muchametov G. V., Livny, 380 pp. (in Russian).
BOLLOW H., 1940: Donacia springeri Müll. (Col. Chrysom.), eine für Deutschland neue Käferart. Mitteilungen Münchner Entomologischen Gesellschaft 30: 556–559.
Bordy B., Doguet S. et Debreuil M., 2012: Les Donaciinae de France (Coleoptera, Chrysomelidae). Rutilans & Magellanes, Villelongue-dels-Monts, 92 pp.
BRANDL P., 1977: Meldungen der Arbeitsgemeinschaft Bayerischer Koleopterologen. Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen 26: 62–64.
GEISER R., 1979: 7. Bericht der Arbeitsgemeinschaft Bayerischer Koleopterologen. Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen 28: 33–44.
KAVKA M., 2012: Rákosníčci (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae) Kutnohorska. (Reed Beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae) of the Kutná Hora region). Elateridarium 6: 67–77 (in Czech, English abstract and summary).
KIPPENBERG H., 1967: Donacia springeri Müll. in Nordtirol. Entomologische Blätter 63: 48–49.
KUBÁT K. [ed.], 2002: Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic]. Academia, Praha, 928 pp. (in Czech).
MLEJNEK R. et KŘIVAN V., 2016: Stanovení bioindikačních hodnot rákosníčků (Coleoptera: Chrysomelidae: Donaciinae) evidovaných v České republice, včetně jejich aktuálního rozšíření a bionomických charakteristik (Assessment of the bioindicator value of the reed beetles (Coleptera: Chrysomelidae: Donaciinae) recorded in the Czech Republic, with a review of their recent distribution and bionomic characteristics). Klapalekiana 52: 127–360 (in Czech, English abstract and summary).
OLSUFJEV G. V., 1913: (Donacia malinowskii Ahr. (Coleoptera, Chrysomelidae). Sa vie et ses habitudes). Russian Entomological Review 13 (2): 285–289 (in Russian, French title).
PRUNER L. et MÍKA P., 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. (List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system). Klapalekiana 32 (Supplementum): 1–115 (in Czech, English abstract and summary).
WARCHAŁOWSKI A., 1985: Chrysomelidae. Stonkowate (Insecta: Coleoptera). Podrodzina Donaciinae Kirby, 1837 - Rzęsielnice. [Chrysomelidae. Leaf beetles (Insecta: Coleoptera). Subfamily Donaciinae Kirby, 1837 - reed beetles]. Fauna Polski (Warszawa) 10: 66–165 (in Polish).

4) Systematický přehled brouků Vysočiny

Kompletně jsou zpracovány pouze skupiny střevlíkovitých (Carabidae), tesaříkovitých (Cerambycidae) a rákosníčků (Donaciinae).

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Členovci (Arthropoda)

Třída: Hmyz (Insecta)

Řád: Brouci (Coleoptera)

Seznam, výskyt a rozšíření vybraných skupin brouků (Coleoptera) v Kraji Vysočina, a to střevlíkovitých (Carabidae), tesaříkovitých (Cerambycidae) a rákosníčků (Donaciinae), bylo zpracováno v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny. Výstupem je komentovaný seznam všech druhů z těchto skupin zjištěných v Kraji Vysočina, seznam literatury týkající se jejich výskytu na Vysočině, mapky současného a historického rozšíření a přehled nejvýznamnějších lokalit Kraje Vysočina. Druhový přehled a rozšíření bylo v rámci projektu sestaveno z dat získaných terénním průzkumem, excerpcí literatury i zpracováním dostupných dosud nepublikovaných dat. V rámci projektu byly vydány brožury informující o střevlících, tesařících a rákosníčcích Vysočiny. Výsledky projektu budou postupně prezentovány také na tomto webu.

Odborný garant: Ing. Václav Křivan (realizováno v rámci partnerství projektu s ČSOP Kněžice a ve spolupráci s dalšími odborníky: Ing. Jiří Vávra, Ing. Lukáš Skořepa, Roman Mlejnek).

Literatura ke stažení

Metodiky:

Průzkumy z Vysočiny:

Křivan V., 2015: Brouci vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms.: 1–32 [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

V rámci Vysočiny nebyla tato skupina dosud kompletně zpracována. Uvítáme případná doplnění k této skupině v rámci Vysočiny, která můžete zasílat na e-mail vysocina(zavinac)birdlife.cz. Zapojte se a pomozte nám mapovat přírodu s využitím mobilní aplikace BioLog.

Po skončení projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny (2014 – 2017) jsou webové stránky doplňovány průběžně ve spolupráci Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Regionálním pracovištěm Vysočina a dalšími externími spolupracovníky. Editor: Vojtěch Kodet.