Harvestmen | prirodavysociny.cz

Harvestmen of the Vysočina Region

As a part of the Vysočina Region Biodiversity project, we process the occurrence and spread of rare, endangered and regionally important species of harvestmen (Opiliones) in the Vysočina Region. The required result is a list of all species of harvestmen found in the Vysočina Region complemented by a commentary to their biology and ecology. Part of the outcome will be a comprehensive list of literature dealing with their spread at the concerned area; for the rare, endangered and regionally important taxa, their current, eventually historical spread will be processed. A list of most important localities of the Vysočina Region will be made. The project will include complementation of the species overview and current spread by field survey, excerpt of historical as well as present literature available and cooperation with other experts.

Guarantee: Pavel Bezděčka (realised in project partnership with Museum of Highlands in Jihlava).

Within the framework of the project "Vysočina Region Biodiversity", the occurrence and spread of rare, endangered and regionally significant species of harvestmen (Opiliones) in the Vysočina Region was studied. In the Vysočina Region, 24 species of harvestmen were found.

List of harvestmen (Opiliones) of the Vysočina Region

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Členovci (Arthropoda)

Třída: Pavoukovci (Arachnida)

Řád: Sekáči (Opiliones)

1) Kolik druhů sekáčů žije na Vysočině?

Sekáči (Opiliones) jsou samostatným řádem pavoukovců (Arachnida). Tito pavoukovci, ač u nás druhově nepočetní, tvoří významnou část biomasy ve všech typech lesů i na loukách, pastvinách, rašeliništích, také v zahradách, v sadech a v polích. Sekáči jsou především zoofágové, a proto významně ovlivňují přirozené procesy v uvedených biotopech a významně se podílejí na tzv. ekologické rovnováze. V lesích a zemědělských kulturách se významně podílejí na likvidaci škodlivých bezobratlých, zejména ve stadiu vajíček a juvenilních jedinců. Sekáči mimo aktivní lov konzumují i odumřelou organickou hmotu a tím přispívají k tvorbě humusu a koloběhu látek. Pozitivní ekologický a ekonomický dopad jejich činnosti je jednoznačný. Některé druhy jsou stenoekní, mají vysoké nároky na prostředí, a proto jejich přítomnost dokládá zachovalost příslušného biotopu (lokality). Pronikání některých jihoevropských druhů sekáčů na území našeho státu a především do našeho výše položeného regionu poukazují na možnost využití sekáčů jako modelové skupiny pro sledování sukcesních změn projevujících se v našich ekosystémech. Na světě je známo okolo 6 500 druhů, z nichž většina se vyskytuje v tropických oblastech. V České republice byl dosud doložen výskyt 37 druhů.

Sekáči byli na území Kraje Vysočina studováni od 30. let minulého století, a to zejména na Třebíčsku a částečně na Žďársku. Jediná významnější publikovaná studie o zdejší opilionofauně je stará bezmála 70 let (Šillhavý 1948). Další nečetná data jsou rozptýlena v několika dalších publikací. Od 70. let až do první dekády tohoto století zde žádný specialista na tuto skupinu nepracoval. V posledních deseti letech naopak množství dat o výskytu druhů narůstá, a to v posledních dvou letech zejména zásluhou tohoto projektu, díky němuž bylo možné se zaměřit i na další regiony kraje, tedy na Jihlavsko, Pelhřimovsko a Havlíčkobrodsko. Kromě lesních a mokřadních sekáčů s převážně noční aktivitou zde, na vhodných místech, žijí i druhy teplomilné s denní aktivitou. Krom toho ve městech a obcích žijí i druhy synantropní, které jsou vázány na lidská obydlí a stavby. Od 30. let minulého století do současnosti byl na území Kraje Vysočina prokázán výskyt 24 druhů sekáčů. Z toho tři druhy můžeme považovat za expanzní, šířící se v posledních dsetiletích z jižní (jihozápadní) Evropy na sever a severovýchod. Jedná se o druhy Opilio canestrinii, Leiobunum limbatum a Nelima semproni. První dva z těchto druhů jsou synantropní, ovšem v posledních několika letech pozorujeme jejich průnik z obcí a měst do okolní přírody.

Za významnější druhy zdejší opilofauny můžeme považovat druhy náročnější na prostředí, tedy druhy méně adaptabilní, jako je Nemastoma triste, Ischyropsali hellwigi a Leiobunum blackwalli.

V průběhu projektu „Přírodní rozmanitost Vysočiny“ se ukázalo, jak důležitý je průzkum nejen maloplošných zvláště chráněných území přírody, ale i dalších dochovalejších míst v jinak urbanizované krajině.

2) Seznam sekáčů (Opiliones) Kraje Vysočina

2.1) Systematický přehled sekáčů Vysočiny

Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Členovci (Arthropoda)

Třída: Pavoukovci (Arachnida)

Řád: Sekáči (Opiliones)

2.2) Abecední seznam sekáčů Vysočiny podle českých jmen

Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)

2.3) Abecední seznam sekáčů Vysočiny podle vědeckých jmen

Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)

3) Nejvýznamnější lokality sekáčů Kraje Vysočina

4) Bibliografie sekáčů Vysočiny

KLIMEŠ L. 1999: Přehlížení synantropní sekáči (Opiliones): novinky z česko-slovenského pomezí i odjinud [Neglected synanthropic harvestmen (Opiliones): novelties from the Czech-Slovak borderland and other areas]. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 4: 68–71.
KLIMEŠ L. & ROUŠAR A. 1998: Remarkable harvestmen from the Czech Republic. – Arachnologis Mitteilungen, 16: 33–39.
KRATOCHVÍL J. 1934: Sekáči (Opiliones) Československé republiky [Les Opilions de Tchécoslovaquie]. – Práce Moravské Přírodovědecké Společnosti, 9, 5: 1–35.
KRATOCHVÍL J. 1935: Přehled zeměpisného rozšíření našich sekáčů. – Věda přírodní, 16: 5–12.
ROHÁČEK J. 1971: Nová lokalita klepítníka členěného Ischyropsalis hellwigi (Panzer, 1794) na Českomoravské vrchovině [Ein neuer fundort von Ischyropsalis hellwigi (Panzer, 1794) (Ischyropsalididae, Opilionidea) an dem Böhmisch-mährischen Hochlande.]. – Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči, 8: 95–99.
ŠILHAVÝ V. 1939: Sekáči skupiny Nemastoma chrysomelas [Étude sur les Opilions du groupe Nemastoma chrysomelas]. – Entomologické listy (Folia entomologica), 2: 105–115.
ŠILHAVÝ V. 1940: Příspěvek k poznání fauny sekáčů střední Evropy [Beitrag zur Opilionidenfauna von Mitteleuropa]. – Entomologické listy (Folia entomologica), 3: 38.
ŠILHAVÝ V. 1946: Pobřežní fauna sekáčů (Opiliones) rybníků u Studence. I. – Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči za léta 1939–1944, 4: 53–54.
ŠILHAVÝ V. 1948: Zvířena sekáčů (Opiliones) mohelnské hadcové stepi [Les Opilions de la steppe de serpentine pres de la ville de Mohelno]. – Mohelno / Soubor prací věnovaných studiu významné památky, Sv. 8, Svaz na výzkum a ochranu přírody i krajiny v zemi Moravskoslezské, Brno, 99 pp. + 10 tab.
ŠILHAVÝ V. 1956: Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7. – Nakladatelství ČSAV, Praha, 273 pp.
ŠILHAVÝ V. 1957: Potrava plošíka většího (Trogulus nepaeformis (Scop.)) Arachnoidea, Opiliones. – Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd přírodních, 1: 79–83.
ŠILHAVÝ V. 1958: Nález mláděte klepítníka (Ischyropsalidae, Opilionidea) na Českomoravské vysočině. – Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd přírodních, 2: 99–102.
ŠILHAVÝ V. 1961: Výskyt gregariózy sekáčů (Opilionidea) u Třebíče. – Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd přírodních, 5: 135–146.
ŠILHAVÝ V. 1966a: Sběr sekáčů (Opilionidea, Arach.) smýkáním. – Zprávy Československé společnosti entomologické, 2: 104–105.
ŠILHAVÝ V. 1966b: Fragmenta Opilionidologica II. (Arch., Opilionidea). – Zprávy Československé společnosti entomologické, 2: 8–10.
ŠILHAVÝ V. 1969: Životní cyklus a nejmladší stadia druhu Mitopus morio (Fabricius). (Arach., Opilionidea). – Sborník Přírodovědeckého klubu Západomoravského muzea v Třebíči (Acta Soc. Sci. Natur. Mus. Morav. Occid. Třebíč) 7: 61–66.
ŠILHAVÝ V. 1976: Podíl sekáčů (Opilionidea) ve zvířeně členovců pohybujících se po lesní půdě. – Sborník Přírodovědeckého klubu Západomoravského muzea v Třebíči, 10: 15–17.
ŠILHAVÝ V. 1980: Zvířena. – In: Ondráčková S. [ed.]: Příroda Třebíčska. – Nakladatelství Blok, Brno: 79–93.
ŠILHAVÝ V. 1981: Occurrence of Leiobunum glabrum in Czechoslovakia (Arach., Opilionidea). – Věstník Československé společnosti zoologické, 45: 204–208.
ŠUMPICH J., KŮRKA A., TAJOVSKÝ K., DVOŘÁK M., HLAVÁČ V., TOMAN A., BEZDĚČKA P., PIŽL V., DUCHÁČ V., DVOŘÁK I., ČECH L. & DUDYCHA M. 1999: Výsledky zoologických průzkumů v národní přírodní rezervaci Velký Špičák (okres Jihlava) [Results of a zoological research in the nature reserve Velký Špičák (distr. Jihlava)]. – Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd přírodních, 14: 155–175.

5) Metodika

Informace o výskytu sekáčů v Kraji Vysočina jsme čerpali z historické i současné literatury, nepublikovaných písemných prací a sbírkových databází a doplněny terénním průzkumem. Celkem jsme shromáždili 268 písemných prací uvádějících faunistická data o sekáčích České republiky. Ve 28 z nich jsme nalezli a zpracovali data o výskytu jednotlivých druhů sekáčů v Kraji Vysočina – viz regionální bibliografie. Zpracovali jsme databáze sbírek sekáčů, které jsou uloženy v českých muzeích (Praha, Hradec Králové, Brno, Jihlava) a vypsali z nich údaje týkající se nálezů z území Kraje Vysočina. Dále jsme uskutečnili 31 terénních výjezdů, při nichž jsme ověřovali a doplňovali získané údaje.

Informace obecného charakteru jsme čerpali z publikací Bezděčky (2008), Martense (1978), Pinto da Rochy et al. (2007), Šilhavého (1957), a dále jsme použili vlastní nepublikované informace. Informace o rozšíření druhů jsme převzali z publikace Martense (1978) a doplnili z novějších faunistických prací, např. Rozwalka & Starega (2012), Rozwalka et al. (2013), Stašiov (2004), Stol (2007), Wijnhoven (2009) a Bezděčka et al. (2017).

Při terénních průzkumech jsme používali běžné specifické metody užívané při inventarizačních průzkumech pavoukovců, tj. zejména přímý průzkum (ruční sběr) – vyhledávání jedinců na nižší vegetaci, na stromech, pod kameny a dřevem, na stěnách staveb. Dále jsme používali doplňkové metody, tedy smýkání a oklep vegetace, prosevy a v menší míře odchyt do zemních pastí. Odchycené exempláře jsme identifikovali za pomoci kapesní lupy (lupy 10–30x zvětšující) a binokulární lupa Olympus SZX 7. Identifikaci jsme prováděli dle Martens (1978) a Wijnhoven (2009). Vědecká jména jsme užili dle Bezděčka (2008), česká jména podle Kůrky (2006), s výjimkou u druhů Lacinius dentiger a Nelima sempronii.

U jednotlivých druhů jsou uvedeny následující údaje:

a) Rozšíření = areál druhu.

b) Výskyt na Vysočině = kategorizace vzácnosti druhu v regionu.

c) Ekologická charakteristika

d) Výškový stupeň:

planární stupeň (nížiny) do 200 m n. m.
kolinní stupeň (pahorkatiny) 200–500 m n. m.
submontánní stupeň (podhůří) 500–1000 m n. m.
montánní stupeň (horské lesy) 1000–1200 m n. m.
subalpinský stupeň (pásmo kosodřeviny, horské louky) 1200–1450 m n. m.
alpinský stupeň (řídké trávníky skalnatých hřbetů Krkonoš) 1450–1600 m n. m.

e) Biotopy

f) Prostředí

Literatura:

Bezděčka P. 2008: Seznam sekáčů (Opiliones) České republiky (Checklist of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic). – Klapalekiana, 44: 109–120.
Kůrka A. 2006: České názvy živočichů VI. Pavoukovci (Arachnida) III. Sekáči (Opiliones). – Národní muzeum Praha, 146 pp.
Martens J. 1978: Weberknecht (Opiliones). – Tiere Deutschlands 4, 464 pp.
Pinto-da-Rocha R., Machado G. & Giribet G. 2007: Harvestmen, The biology of Opiliones. – Harvard University Press, 597 pp.
Wijnhowen H. 2009: De Nederlanse hooiwagens (Opiliones), Entomologische tabelen 3, supplement bij Nederlandse Faunistische Mededelingen. – Nederlandse Entomologische Vereniging, Museum Naturalis eis-Nederland, Leiden, 118 pp.

Seznam všech druhů sekáčů a zpracování výskytu a rozšíření vzácných, ohrožených a regionálně významných druhů sekáčů v Kraji Vysočina bylo zpracováno v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny. Výsledky projektu budou postupně prezentovány na tomto webu.

Odborný garant: Pavel Bezděčka, realizováno v rámci partnerství projektu s Muzeem Vysočiny Jihlava.

Literatura ke stažení

Hejda R., Farkač J. et Chobot K. [ed.], 2017: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Průzkumy z Vysočiny:

Bezděčka P. et Bezděčková K., 2015: Sekáči vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms.: 1–24 [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

Zapojte se a pomozte nám mapovat přírodu s využitím mobilní aplikace BioLog.

Po skončení projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny (2014 – 2017) jsou webové stránky doplňovány průběžně ve spolupráci Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Regionálním pracovištěm Vysočina a dalšími externími spolupracovníky. Editor: Vojtěch Kodet.