Václav Pižl (2017)
Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Ústav půdní biologie
1) Kolik druhů žížal žije na Vysočině?
2) Seznam žížal (Opisthopora) Vysočiny
2.1) Systematický přehled žížal Vysočiny
2.2) Abecední seznam žížal Vysočiny podle českých jmen
2.3) Abecední seznam žížal Vysočiny podle latinských jmen
3) Nejvýznamnější lokality žížal Kraje Vysočina
4) Bibliografie žížal Vysočiny
5) Publikovaná faunistická data o žížalách Vysočiny
![Žížala svítivá (<i>Eisenia lucens</i>), NPR Žákova hora [ZR]](/uploads/images/05/0533dbfada923a9f49647bfa2878623f8450e72a.jpeg)
![Žížala svítivá (<i>Eisenia lucens</i>), NPR Žákova hora [ZR]](/uploads/images/56/56cdc57048df3f66c016235e1fbbea7deaf2a2f7.jpeg)
Kritický rozbor dostupných literárních zdrojů ukázal, že této významné skupině půdních živočichů byla v minulosti na území současného Kraje Vysočina věnována pouze malá pozornost. Nejstarší zmínky nalezneme v Monografii československých dešťovek publikované v roce 1935 Lvem Černosvitovem (Černosvitov 1935), v níž autor uvedl výskyt šesti nejběžnějších zástupců žížalovitých na Českomoravské vrchovině. Později byla data o nálezech žížal zveřejněna ještě v dalších deseti publikacích, z nichž však pouze dvě byly specificky zaměřeny na faunisticko-cenologický průzkum žížal: Horník (1972) studoval společenstva žížal v pěti typech lesních ekosystémů na území Špičáku a Zajonc a kol. (1981) zpracovali materiál žížalovitých získaný z osmi agroekosystémů nacházejících se nedaleko obce Samšín a samoty Houskův mlýn. Celkově referují publikované práce o výskytu 14 druhů žížal na 12 lokalitách. Znalosti o rozšíření žížal v zájmovém území obohatila rešerše nepublikovaných zdrojů, především výstupů několika studií autora tohoto příspěvku provedených v letech 1995 – 2014, a determinace dosud nezpracovaného materiálu ze sbírek Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR (510 záznamů), které poskytly údaje o výskytu celkem 18 druhů na 22 lokalitách.
Nejvýznamnější zdroj informací o rozšíření žížal na vymezeném území jsou však výsledky průzkumů, které proběhly v letech 2015 a 2016 na celkem 36 lokalitách. Běhen tohoto průzkumu byl získán materiál čítající celkem 2 662 jedinců, ve kterém byli determinováni zástupci 24 druhů a poddruhů žížal, z nichž 6 bylo v Kraji Vysočina nalezeno poprvé.
Z výsledků projektu vyplývá, že v Kraji Vysočina bylo dosud zaznamenáno celkem 26 druhů žížal, avšak výskyt 2 druhů nebyl v posledních 40 letech ověřen. K nim patří i jediný druh (Helodrilus oculatus) zařazený mezi ohrožené (jako zranitelný) podle aktuálního červeného seznamu žížalovitých ČR. Ten nebyl recentně nalezen ani přes intenzivní výzkum na historických lokalitách. K faunisticky význačným či zajímavým lze řadit nálezy následujících žížal:
Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)
Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)
Legenda k mapám zjištěného výskytu na Vysočině:
= současný výskyt (od r. 2001)
= historický výskyt (do r. 2000)
Druhově i početně nejbohatší společenstva žížal lze nalézt v lužních lesích, na zalesněných březích toků a rovněž ve starých listnatých porostech s prameništi. K nejzajímavějším lokalitám patří:
Historické publikované údaje referují o výskytu celkem 15 druhů žížal na území Kraje Vysočina. Jedná se o druhy:
Tato data byla publikována v následujících publikacích v uvedeném pořadí.
A) Černosvitov L., 1935: Monografie československých dešťovek. Archiv pro přír. výzkum Čech, 19: 1-86
B) Wenig K., 1946: Chemický a fysikální podklad světélkování dešťovky Eisenia submontana. Věst. Čs. Společ. zool., 10: 293-359
C) Hrabě S., 1954: Kroužkovci - Annelida. In: Klíč zvířeny ČSR. I. Nakl. ČSAV, Praha, p. 287-323
D) Zajonc I., 1959: Žížala Eisenia submontana (Vejd.), významný činitel při tvorbě humusu v lese. Přír. Čas. Slezský, 20: 483-486
E) Zajonc I. et Horník S., 1970: Allolobophora oculata (Hoffmeister, 1845), (Lumbricidae) nový druh žížaly pro ČSSR z oblasti Brtnické vrchoviny. Sborn. Nár. Muzea v Praze, řada přírodověd., 26 B: 21-27
F) Horník S., 1972: Výsledky odchytu žížal (čeleď Lumbricidae) ve vybraných skupinách geobiocenóz území Špičáků na Českomoravské vrchovině. Studia geographica, 29: 193-199
G) Zajonc I., Štusák J., Kálal L. et Kurfürst J., 1981: Žížaly (Oligochaeta, Lumbricidae) na polích v západní části Českomoravské vrchoviny. Sborník VŠZ v Praze, řada B, 34: 65-82
H) Holoubek I., Houšková L., Šeda Z., Holoubková I., Kořínek P., Boháček Z. et Čáslavský J., 1990: Project Tocoen. The fate of selected organic pollutants in the environment. IV. Soil, earthworms and vegetation 1988. Toxicol. Enviromn. Chem., 29: 73-83
I) Houšková L., 1991: Význam půdní fauny pro bioindikaci chemického znečištění. Kandidátská disertační práce, přírodověd. fak., Masarykova universita, Brno, 113 pp.
J) Šumpich J., Kůrka A., Tajovský K., Dvořák M., Hlaváč V., Toman A., Bezděčka P., Pižl V., Ducháč V., Dvořák I., Čech L. et Dudycha M., 1999: Výsledky zoologických průzkumů v národní přírodní rezervaci Velký Špičák (okres Jihlava). Vlast. sborník Vysočiny, Oddíl přírodních věd, 14: 155-175
V rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny proběhlo zpracování výskytu a rozšíření žížal v Kraji Vysočina. Výstupem je komentovaný seznam všech druhů žížal zjištěných v Kraji Vysočina a zpracovaný seznam literatury týkající se jejich výskytu na vymezeném území. Publikované údaje byly doplněny rešerší nepublikovaných zdrojů, především výstupů několika studií autora tohoto příspěvku provedených v letech 1995 – 2014, a determinace dosud nezpracovaného materiálu ze sbírek Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR. Nejvýznamnějším zdrojem informací o rozšíření žížal na Vysočině se staly výsledky inventarizačních průzkumů realizovaných v rámci tohoto projektu v letech 2015 a 2016 na celkem 36 lokalitách, většinou maloplošných zvláště chráněných územích, z nichž pro 33 nebyla do té doby dostupná žádná data. Průzkumné terénní práce zahrnovaly především individuální sběry žížal na příhodných mikrostanovištích, prosevy opadu i dalších substrátů a jejich následnou tepelnou extrakci v laboratoři. Na 15 lokalitách byl rovněž uskutečněn odchyt žížal do dlouhodobě exponovaných padacích zemních pastí. Pro všechny zjištěné taxony byly zpracovány mapky současného i historického výskytu.
Odborný garant: Doc. RNDr. Václav Pižl, CSc., realizováno ve spolupráci s Biologickým centrem AV ČR, v.v.i., Ústavem půdní biologie.
![Hnízdo pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) u Smrčenského potoka v Jihlavě [JI] - 14.5.2005, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/f1/f1c5363ceae73dfcb71d843b3866dd6fa15343b9.jpeg)
![RBC Orlík, Čejov [PE] - 17.11.2014, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/95/950d7304235f8fce7b1c76f85c7e3aff51193ecd.jpeg)
![Okáč třeslicový (Coenonympha glycerion) na vemeníku dvoulistém (Platanthera bifolia), Pístovské mokřady, Pístov u Jihlavy [JI] - foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/91/917f1567ab0b3c3220264d66b01d576b5b71ba8a.jpeg)
![PR Na Oklice, Milíčov u Jihlavy [JI] - 19.5.2014, foto Vojtěch Kodet](/uploads/images/d8/d8576b2eb1c7950b8e96ebd1814d8b6d40d385aa.jpeg)
