Příroda Vysočiny

Logo - Pobočka ČSO na Vysočině

Epipogium aphyllum Sw. - sklenobýl bezlistý v Kraji Vysočina

Taxonomické zařazení

  • Říše: Plantae - Rostliny
  • Podříše: Embryobionta - Vyšší rostliny
  • Nadoddělení: Tracheophyta - Cévnaté rostliny
  • Oddělení: Magnoliophyta - Rostliny krytosemenné
  • Třída: Liliopsida - Jednoděložné
  • Řád: Asparagales - Chřestotvaré
  • Čeleď: Orchidaceae - Vstavačovité

Ochrana a ohrožení

  • §1 = Kriticky ohrožený zvláště chráněný druh (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění)
  • A1 = regionálně vyhubený nebo vymizelý taxon (EX) červeného seznamu Vysočiny (Čech et al. 2017)
  • C1 = kriticky ohrožený taxon (CR) červeného seznamu jižní části Čech (Lepší et al. 2013)

Výskyt a rozšíření

  • Sklenobýl bezlistý je euroasijský disjunktivně rozšířený druh. Zatímco centrum rozšíření se rozkládá ve střední Evropě, na Balkáně a ve Skandinávii, tak exklávně se druh vyskytuje v menších arelách roztroušeně v pásu od střední Evropy po Japonsko a Čukotský poloostrov. V České republice je to kriticky ohrožený druh, u kterého se na přelomu 20–21. století uvažovalo, že je nezvěstný. Byl však opětovně nalezen na řadě lokalit zejména na Šumavě, Drahanské vrchovině, Chřibech a Bílých Karpatech. Historicky byl znám ze sudetských pohoří, širšího okolí Moravského krasu a východní Moravy. Je to druh rostoucí v podrostu listnatých i jehličnatých lesů zejména bučinách a smrčinách, v humózních vlhkých polohách a při okrajích lesních potoků a pramenišť. Na Vysočině byl v minulosti sklenobýl zaznamenán asi na 8 lokalitách. Nejvíce údajů pochází ze Žďárských vrchů u obcí Staré Ransko (v r. 1923 Hendrych 1987), Vojnův Městec (Hruby 1915 fide Anonymus 1936–1945), Cikháj: NPR Žákova hora (v r. 1930 in Jatiová & Šmiták 1996), dále na Žďársku u Rokytna v lese Kaňásky (např. Kovář 1863, Smejkal 1954 BRNU, Kovář s. d. OLM vše in Jatiová & Šmiták 1996) a u Studnice (Hanáček 1894, Jelínek 1930, Šmarda 1938, 1943). Ojedinělé lokality jsou známy od Pávova – Vysoký kámen na Jihlavsku (Málek 1951, Houfek 1952), od Těmic (Nováček 1951) na Kamenicku. Pravděpodobně nejmladší známé údaje pochází z PP Obora u Náměště nad Oslavou (1887, 1912, 1977 in Jatiová & Šmiták 1996). Na Vysočině je druh tedy asi 40 let nezvěstný. O konkrétních příčinám ústupu můžeme pouze spekulovat. Zřejmě se jedná o kombinaci více faktorů, kde nejzásadnější roli hraje výrazná změna hospodaření v lesích spojená s velkoplošným odvodněním lesů, intenzivním holosečným hospodařením a pěstováním monodominantních porostů. Svou roli však mohla hrát také skutečnost, že se vždy jednalo o vzácný druh, kde zánik ojedinělé populace více pravděpodobný než u souboru početných populací. Nelze také vyloučit negativní vliv emisní zátěže v druhé polovině 20. století.
Mapa výskytu - sklenobýl bezlistý - Epipogium aphyllum

Luděk Čech, Libor Ekrt, Ester Ekrtová, Jana Jelínková & Jiří Juřička [eds]

Doporučená citace

Čech L., Ekrt L., Ekrtová E., Jelínková J. & Juřička J. [eds], 2017: Epipogium aphyllum Sw. - sklenobýl bezlistý v Kraji Vysočina. – Pobočka ČSO na Vysočině, online: www.prirodavysociny.cz (17. 11. 2018).

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny realizovaného Pobočkou České společnosti ornitologické na Vysočině ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Muzeem Vysočiny Jihlava a Muzeem Vysočiny v Třebíči.