Příroda Vysočiny

Logo - Pobočka ČSO na Vysočině

Eriophorum gracile W. D. J. Koch - suchopýr štíhlý v Kraji Vysočina

Taxonomické zařazení

  • Říše: Plantae - Rostliny
  • Nadoddělení: Tracheophyta - Cévnaté rostliny

Ochrana a ohrožení

  • §1 = Kriticky ohrožený zvláště chráněný druh (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění)
  • C1t = kriticky ohrožený taxon červeného seznamu ČR (Grulich 2012)
  • C1 = kriticky ohrožený taxon červeného seznamu Vysočiny (Čech et al. 2017)
  • C1 = kriticky ohrožený taxon červeného seznamu jižní části Čech (Lepší et al. 2013)

Výskyt a rozšíření

  • Suchopýr štíhlý je druh cirkumboreálního rozšíření. V Evropě se vyskytuje vzácně až roztroušeně ve společenstvech rašelinných a slatinných luk a pramenišť. Na našem území je považovaný za typický glaciální relikt a doprovází zejména bázemi bohatší rašelinné a slatinné mokřady středních a vyšších poloh. V rámci ČR je nejvíce lokalit historicky známo z Třeboňska (Štěpánková in Kaplan et al. 2015). Na Vysočině bylo známo celkem osm lokalit Eriophorum gracile, bohužel pouze na třech je výskyt recentně potvrzen. Jedná se o PP Zlámanec (např. Deyl 1990 OLM, not. Juřička et al. 2014) ve Ždárských vrších, v PR Na Oklice u Milíčova mezi Jihlavou a Pelhřimovem (např. Růžička 1989 MJ, Ekrtová et al. 2015c) a v PR Vílanecké rašeliniště jižně Jihlavy (např. Růžička 1971 MJ, Ekrtová 2009 MJ, Ekrtová et al. 2015d). Ostatní lokality zanikly v důsledku destrukce lokalit v minulosti. Také na dvou stávajících lokalitách (PR Vílanecké rašeliniště, PP Zlámanec) byl druh po dlouhou dobu nezvěstný a objevil se až po delší době od obnovení pravidelné seče těchto významných minerotrofních rašelinných území. Suchopýr štíhlý patří k nejvzácnější a nejohroženějším druhům v České republice. Je velmi citlivý na sukcesní změny stanovišť, vyžaduje rozvolněnou a zvodnělou vegetaci. Pro zachování a rozvoj jeho populací je nezbytná pravidelné a kvalitně provedená seč rašelinných lokalit, žádoucí je i občasné výraznější narušení s obnovou nezapojených zvodnělých plošek. Na druhou stranu i na lokalitách, kde není řadu let pozorován fertilní, dokáže při vhodně provedené obnovní péči spontánně regenerovat.
  • Přehled lokalit (PDF ke stažení)
Mapa výskytu - suchopýr štíhlý - Eriophorum gracile

Lokality

Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), PR Vílanecké rašeliniště [JI], 10.7.2014, foto Libor Ekrt
Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), PR Vílanecké rašeliniště [JI], 10.7.2014, foto Libor Ekrt
Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), PR Na Oklice [JI], 29.6.2015, foto Josef Komárek
Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), PR Na Oklice [JI], 29.6.2015, foto Josef Komárek

Luděk Čech, Libor Ekrt, Ester Ekrtová, Jana Jelínková & Jiří Juřička [eds]

Doporučená citace

Čech L., Ekrt L., Ekrtová E., Jelínková J. & Juřička J. [eds], 2017: Eriophorum gracile W. D. J. Koch - suchopýr štíhlý v Kraji Vysočina. – Pobočka ČSO na Vysočině, online: www.prirodavysociny.cz (21. 11. 2024).

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny realizovaného Pobočkou České společnosti ornitologické na Vysočině ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Muzeem Vysočiny Jihlava a Muzeem Vysočiny v Třebíči.