Měkkýši | prirodavysociny.cz

Měkkýši Vysočiny

Luboš Beran, Jan Myšák, Jaroslav Hlaváč (2017)

1) Vodní měkkýši Vysočiny

2) Suchozemští plži Vysočiny

3) Seznam měkkýšů (Mollusca) Vysočiny

3.1) Systematický přehled měkkýšů Vysočiny

3.2) Abecední seznam měkkýšů Vysočiny podle českých jmen

3.3) Abecední seznam měkkýšů Vysočiny podle vědeckých jmen

4) Popularizační letáčky:

4.1) Vodní měkkýši Vysočiny (Luboš Beran, PDF ke stažení)

4.2) Suchozemští plži Vysočiny (Jan Myšák, PDF ke stažení)

1) Vodní měkkýši Vysočiny

Luboš Beran (2017)

Komentovaný seznam vodních měkkýšů Vysočiny včetně mapek historického i současného rozšíření a bibliografie byly publikovány a jsou k dispozici ke stažení ve formátu PDF:

Beran L., 2017: Vodní měkkýši Vysočiny. [Freshwater molluscs of Vysočina Region (Czech Republic)]. – Malacologica Bohemoslovaca 16: 44-76.
http://mollusca.sav.sk/pdf/16/16.Beran3.pdf

1.1) Významné lokality vodních měkkýšů v Kraji Vysočina

Na území Kraje Vysočina není známa žádná lokalita vodních měkkýšů, která by měla celorepublikový význam. Nicméně na Vysočině existuje několik lokalit, které mají význam jako lokality početnějších populací vzácných či ohrožených druhů vodních měkkýšů. Jedná se především o vodní toky. Níže jsou uvedeny ve stručném přehledu:

Sázava mezi hranicí Kraje Vysočina a Středočeského kraje a Havlíčkovým Brodem. V tomto úseku byl jako na jediném místě na Vysočině zjištěn výskyt škebličky ploché (Pseudanodonta complanata) a zřejmě se zde vyskytuje i zbytková populace evropsky významného velevruba tupého (Unio crassus). Oba druhy se vyskytují i v části toku ve Středočeském kraji (Sázava v části úseku ve Středočeském kraji je i evropsky významnou lokalitou pro druh Unio crassus)
Martinický potok, Rokytná, Želivka, Oslava, Hejlovka. Lokality s různě velkými populacemi evropsky významného velevruba tupého. Jedná se o nejvýznamnější lokality tohoto druhu v Kraji Vysočina. V případě Rokytné se jedná pouze o část populace, která se vyskytuje i v úseku ležícím v Jihomoravském kraji. Bohužel ve všech případech se jedná zřejmě o málo početné a rozptýlené populace.
Olšanský potok (též Řečice) nad VN Nová Říše. Jediná lokalita vzácné hrachovky říční (Pisidium amnicum).
Jankovský potok. Jediná lokalita na Vysočině s výskytem perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). Bohužel jedná se již o vymírající populaci.
VN Vřesník, VN Trnávka. Vodní nádrže s výskytem kružníka severního (Gyraulus acronicus).
Rybníky Tuksa a Sýkora u Krasoňova. Mezotrofní rybníky s vysokou průhledností, bohatými společenstvy vodních měkkýšů a neobvyklým výskytem bahenky Viviparus viviparus.
Rybník Řeka. Rybník s významnou populací vzácnější a zranitelné lištovky lesklé (Segmentina nitida). Nicméně zcela jistě významnější z pohledu suchozemských resp. mokřadních druhů měkkýšů díky výskytu početné populace vrkoče Geyerova (Vertigo geyeri).
VN Švihov (Želivka). Jedná se sice o umělou vodní nádrž, nicméně na řadě míst obývanou bohatými a početnými malakocenózami.

2) Suchozemští plži Vysočiny

Jaroslav Hlaváč, Jan Myšák (2017)

2.1) Metodika

Seznam suchozemských plžů a jejich historické i současné rozšíření v Kraji Vysočina bylo zpracováno na základě dostupných publikovaných i nepublikovaných dat a doplněno terénním průzkumem. Průzkum na nových lokalitách proběhl na základě standardní metodiky dle Ložka (1956), která zahrnuje ruční sběry a odběry vzorků půdní hrabanky a listové opadanky pro podchycení druhů milimetrových rozměrů. Na zvodnělých stanovištích byly vzorky zpracovány metodou mokrých výplavů (podle Horsáka 2003). Během vegetační sezóny 2015 panovala na celém území ČR velká vedra s minimálními srážkovými úhrny. Vedra a srážkový deficit kulminoval zejména během letních měsíců, což zapříčinilo jev, kdy se terestričtí měkkýši uchylovali k letní hibernaci a hledali úkryt hlouběji v půdě. V podzimních měsících došlo k několika srážkovým událostem, nicméně během terénních průzkumů bylo shledáno, že půdní profil je přesto vyschlý a ani tyto srážky výrazně nenapomohly k vyšší aktivitě terestrických měkkýšů. Ve větším množství než obvyklém byly nacházeny prázdné schránky uhynulých plžů. Nazí plži, kteří jsou během suchých období zranitelnější ve srovnání s ulitnatými plži, byli nalézáni jen sporadicky. Stanoviště na zkoumaných lokalitách tak byla vybírána s důrazem na co nejvyšší vlhkost.

Ekologie měkkýšů

Podle svých ekologických nároků jsou měkkýši rozděleni do čtyř hlavních ekologických skupin A, B, C a D, v rámci nich do dalších deseti skupin a několika podskupin (podle Ložka 1964, viz Tab. 1).

Tab. 1: Ekologické charakteristiky a rozdělení měkkýšů podle jejich nároků do ekologických skupin (podle Ložka 1964).

Hlavní ekologické skupiny: A – les (všeobecně), B – bezlesí , C – les/bezlesí, D – mokřady, vody.

Ekologické skupiny: 1 W – les (sensu stricto); 2 – převážně les, místy polootevřená až otevřená stanoviště [W(M) – středně vlhká, W(s) – suchá, W(H) – vlhká]; 3 W(h) – vlhký les, luh; 4 – otevřená suchá stanoviště [S – všeobecně, XC – vápencové skály, S(W) – zčásti zastíněná]; 5 O – otevřená stanoviště všeobecně (vlhké louky až stepi); lesy i bezlesí: 6 X – převážně suché; 7 – středně nebo různě vlhké (Me – všeobecně, Wf – středně vlhké skály, suťové lesy); 8 H – převážně vlhké; 9 P – mokřady, břehy; 10 – vodní stanoviště (S – stojaté vody, Q – prameny, F – tekoucí vody, P – bažiny, močály, Pp – periodické vody).

Ekologická skupina
Ekologická skupina
A	1	W
	2	W(M)
		W(s)
		W(H)
	3	W(h)
B	4	S
		XC
		S(W)
	5	O
C	6	X
	7	Me
	7	Wf
	8	H
D	9	P
	10	F
		S
		P
		Pp
		Q

První skupina 1W zahrnuje přísně lesní druhy, které se jen výjimečně vyskytují mimo les (např. nad horní hranicí lesa). Do druhé skupiny patří rovněž lesní druhy, které se sice vyskytují převážně v lese, ale mohou osídlit i jiné biotopy, zejména mezofilní [W(M)] a sušší křovinné biotopy [W(s)] nebo se jedná o vlhkomilné druhy [W(H)]. Silně vlhkomilné lesní druhy sdružujeme do třetí skupiny W(h). Tu představují takové druhy, které se převážně vyskytují ve vlhkých lesích a luzích.

Ekologické skupiny 4 a 5 sdružují druhy hlavní ekologické skupiny B, tedy druhy, které jsou všeobecně vázány na bezlesá (otevřená) stanoviště. Ekologické skupiny 6, 7 a 8 jsou druhy lesa i bezlesí, nejsou přesně vyhraněny jejich nároky na přítomnost, resp. absenci lesa i otevřených stanovišť. Nejpočetněji je v rámci hlavní ekologické skupiny C druhově zastoupena ekologická skupina 7Me, která sdružuje druhy se středními nároky, často se jedná o euryekní druhy. Ekologická skupina 8H zahrnuje druhy, které i přes svoje vyšší nároky na vlhkost nemusí být bezprostředně vázány na mokřadní biotopy. Takové druhy mohou žít jak na vlhkých lesních místech, tak i na otevřených vlhkých stanovištích.

Hlavní ekologická skupina D sdružuje druhy mokřadní a vodní. V ekologické skupině 9P jsou zahrnuty silně vlhkomilné druhy žijící na mokřadech, podél břehů vodotečí nebo stojatých vodních ploch. Je pro ně charakteristické, že vždy vyžadují co nejstabilnější hydrologické podmínky bez výraznějšího kolísání hladiny podzemní vody. Všechny vodní druhy, plži i mlži – ekologická skupina 10, jsou rozděleny do několika vyhraněných nebo přechodných podskupin. Základní podskupiny jsou stojaté vody (S), prameny (Q), tekoucí vody (F), bažiny a močály (P) a periodické vody (Pp). Je nutno upozornit, že ne všechny vodní druhy měkkýšů lze vždy přiřadit do vyhraněné podskupiny, často dochází ke kombinaci jednotlivých podskupin, kde je naznačeno, kterou z podskupin daný druh preferuje. Například, řadíme-li druh Galba truncatula (bahnatka malá) do podskupiny SQPp, znamená to, že druh je schopen žít ve vodách stojatých, v pramenech, ale i ve vodách periodických. Vyjádření značky v závorce indikuje podřadný výskyt na daných typech stanovišť, např. F(S) značí častější výskyt ve vodách tekoucích, ve vodách stojatých méně častý.

2.2) Významné lokality suchozemských plžů v Kraji Vysočina

2.2.1) Lokality suchozemských plžů celorepublikového významu

Jedná se o naleziště druhů Vertigo geyeri a V. lilljeborgi, které mimo Vysočinu v ČR téměř neznáme.

2.2.2) Lokality suchozemských plžů regionálního významu

Jedná se o naleziště 3 a více druhů z červeného seznamu ČR v kategoriích ohrožený (EN) či zranitelný (VU) anebo naleziště druhů z červeného seznamu ČR v kategoriích ohrožený (EN) či zranitelný (VU), které mají na Vysočině 3 a méně známých lokalit.

Farářský kopec
Velký Špičák (NPR/EVL)
Žákova hora (NPR)
Orlík u Humpolce
Roštejnská obora (PR) s hradem Roštejn
Pyšolec u Bystřice nad Pernštejnem
Zubštejn u Bystřice nad Pernštejnem
Čertův hrádek (PP)
Korunní kopec
Údolí Brtnice (PR) se zříceninou Rokštejn
Na Podlesích (PR)
Ledečský zámek - skály pod zámkem
Holoubek
Peperek (PP)
Rašelinná louka u Proseče-Obořiště (PP)
Olšina u Skleného (PR)
Zlatá louka (PR)
Vysoký kámen u Smrčné (PP)
Niva Jihlavy u Mohelna

3) Seznam měkkýšů (Mollusca) Vysočiny

Z území Kraje Vysočina je znám výskyt 171 druhů měkkýšů. Jedná se o 149 druhů plžů a 22 druhů mlžů.

3.1) Systematický přehled měkkýšů Vysočiny

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= výskyt v letech 1850 - 1950
= výskyt v letech 1951 - 2000
= výskyt v letech 2001 - 2016

Říše: Živočichové (Animalia)

Kmen: Měkkýši (Mollusca)

Třída: Plži (Gastropoda)

Třída: Mlži (Bivalvia)

3.2) Abecední seznam měkkýšů Vysočiny podle českých jmen

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= výskyt v letech 1850 - 1950
= výskyt v letech 1951 - 2000
= výskyt v letech 2001 - 2016

3.2) Abecední seznam měkkýšů Vysočiny podle vědeckých jmen

Legenda k mapám rozšíření na Vysočině:
= výskyt v letech 1850 - 1950
= výskyt v letech 1951 - 2000
= výskyt v letech 2001 - 2016

Seznam, výskyt a rozšíření měkkýšů v Kraji Vysočina bylo zpracováno v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny. Výstupem je komentovaný seznam všech druhů měkkýšů zjištěných v Kraji Vysočina, včetně bibliografie týkající se výskytu měkkýšů na vymezeném území. Pro všechny taxony byly zpracovány mapky současného a historického rozšíření a byl sestaven přehled malakologicky nejvýznamnějších lokalit Kraje Vysočina. Součástí projektu bylo doplnění výskytu druhů terénním průzkumem a excerpcí dostupné historické i současné literatury.

Odborný garant: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. (vodní měkkýši), Mgr. Jan Myšák (suchozemští měkkýši, realizováno ve spolupráci s Geologickým ústavem AV ČR: RNDr. Jaroslav Hlaváč, Ph.D.).

Fosilní nálezy měkkýšů na Vysočině

I) Mollusca – měkkýši

II) Placophora

III) Polyplacophora – chroustnatky

Polyplacophora indet. – neurčené chroustnatky [vyhynulé, fosilie]

II) Conchifera – schránkovci

III) Diasoma

IV) Bivalvia – mlži

V) Pteriomorphia – nitkožábří

VI) Ostreomorphi – ústřicovci

VII) Ostreioni

VIII) Ostreata

IX) Ostreiformii

X) Pectinida

XI) Pectinidina

XII) Pectinoidea

XIII) Pectinidae – hřebenatkovití

Costellamussiopecten cristatus subsp. badense (Fontannes, 1882) – hřebenatka hřebenitá bádenská [vyhynulý, fosilie]

Costellamussiopecten cf. spinulosus (Munster) – hřebenatka ostnatá [vyhynulý, fosilie]

Oopecten cf. solarium (Lamarck, 1819) – hřebenatka sluneční [vyhynulý, fosilie]

Pectinidae indet. – neurčená hřebenatka [vyhynulý, fosilie]

XIII) Pectinidae – hřebenatkovití

XIV) Chlamydinae

Aequipecten cf. malvinae (Dubois de Montpereux, 1831) – hřebenatka falklandská [vyhynulý, fosilie]

Aequipecten macrotis (Sowerby, 1847) – hřebenatka velkouchá [vyhynulý, fosilie]

Aequipecten sp. – hřebenatka [vyhynulý, fosilie]

“Chlamys” cf. trilirata (Almera et Bofill) – hřebenatka [vyhynulý, fosilie]

IX) Ostreiformii

X) Ostreida

XI) Ostreina

XII) Ostreoidea

XIII) Gryphaeidae

XIV) Pycnodonteinae

XV) Neopycnodonteini

Neopycnodonte cf. navicularis (Brocchi) – ústřice loďkovitá [vyhynulý, fosilie]

XII) Ostreoidea

XIII) Ostreidae – ústřicovití

XIV) Ostreinae

Cubitostrea cf. digitalina (Eichwald, 1830) [= Ostrea cf. digitalina] – ústřice prstovitá [vyhynulý, fosilie]

V) Pteriomorphia – nitkožábří

VI) Mytilomorphi – slávkovci

VII) Mytilida

VIII) Mytiloidea

IX) Mytilidae – slávkovití

Mytilus sp. – slávka [vyhynulý, fosilie]

Vysvětlivky

Za názvem druhu jsou uvedeny kategorie ohrožení podle národního červeného seznamu (Hejda et al. 2017):

RE = regionálně vyhynulý (regionally extinct)
CR = kriticky ohrožený (critically endangered)
EN = ohrožený (endangered)
VU = zranitelný (vulnerable)
NT = téměř ohrožený (near threatened)
DD = nedostatečné údaje (data deficient)

Literatura ke stažení

Metodiky:

Průzkumy z Vysočiny:

Myšák J., 2015: Měkkýši vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms.: 1–23 [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

Zapojte se a pomozte nám mapovat přírodu s využitím mobilní aplikace BioLog.

Po skončení projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny (2014 – 2017) jsou webové stránky doplňovány průběžně ve spolupráci Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Regionálním pracovištěm Vysočina a dalšími externími spolupracovníky. Editor: Vojtěch Kodet.